Koho jsi v sobě objevil dřív: filmaře, nebo cestovatele?
Bez debat cestovatele. Miloval jsem cestopisné dokumenty a táta námořník mě bral do kajaku už jako čtyřletého prcka. Moje prazážitky se vážou k ježdění na vodě a lezení po horách s tátou.
Zažil jsi kvůli dobrodružství školní průšvihy?
Na žádné si nevzpomínám. Žádná neomluvená hodina, nic. Měl jsem dobrého pionýrského vedoucího, což myslím smrtelně vážně: v šesté třídě jsem díky němu měl procestované Beskydy a Slovenský ráj, to by si lecjaký vedoucí s partou školáků absolvovat netroufl. Nic typu Smíchováci proti Podskalákům jsem nezažil.
To v Brně neexistovalo?
Rvali jsme se s cigánama - jak se to dnes řekne korektně? Měli jsme občas potyčky s chlapci jiného etnika. Ale nic fatálního. Občas jsem po kokose dostal, jindy dal.
Kladla ti před svatbou tvoje nastávající nějaké podmínky?
Janička jako jedna z mála žen, jaké jsem kdy potkal, mě nechce měnit. Když jsem jí začal vyprávět plány o Grónsku, stopla mě, že to nechce vědět. Že tam se mnou nebude a nechce doma trnout hrůzou. Pochopitelně po narození Evičky jsem si o spoustě věcí řekl, že už je dělat nebudu.
Třeba takovou blbost, jako když jsem si na Jávě nechal od domorodců poradit, kterou skulinou se protáhnu, abych shora viděl sopku před výbuchem, jak chrlí lávu. Kdybych tam šel o dva dny později, výbuch mě vypařil.
Kam jsi vzal manželku?
Do Afriky. Razím teorii, že vysokoškolský diplom by u nás neměl dostat ten, kdo nestrávil aspoň tři měsíce na jiném kontinentě. To je nenahraditelná škola. Neukecal jsem Janu, aby se mnou plavala ke žralokům, ale zvířata v národních parcích ji nadchla, určitě se tam vrátíme.
Pak jsem ji vzal na Maledivy, aby viděla, kde jsem během sedmiletého projektu objevil dva vraky lodí. Udělala si kvůli tomu potápěčský kurz. Na druhou stranu ona mě naučila jet na dovolenou. Po mém návratu z Grónska jsme jeli s malou Evičkou na Džerbu a týden strávili na pláži a u bazénu.
Jak jsi to přežil?
Nesmírně jsem si všechno užíval, nadšený, že jsem se svými holkami. Když pak Janička dala na Facebook fotky, mí kamarádi žasli. Prostě máme malé dítě, musím se přizpůsobit. Jezdíme hodně po Čechách a při krátkých zahraničních cestách doháním pracovní resty. Třeba jsem neměl čas na produkci svých knížek v zahraničí, teď jsem v Barceloně řešil španělská vydání a byl jsem za svým švýcarským vydavatelem, který má na starosti německé verze.
Co plánuješ?
S Mirkem Náplavou jsme zrovna dokončili knížku a film Albánie - kráska se špatnou pověstí a ještě mě to táhne zpět. Rád bych udělal film o krevní mstě, o níž místní na potkání nevyprávějí. Ale my už tam máme přátele a mohli bychom se tomu dostat na kloub. Právě řeším koprodukci s Němci a Švýcary, snad to klapne. No a hlavní projekt dneška je už zmiňované Století Miroslava Zikmunda.
Nebájil jsi trochu, když jsi knížku o Albánii nazval Kráska se špatnou pověstí?
Vůbec, přesně tak to je. V knížce říkáme: „Zapomeňte na všechno, co si myslíte, že víte o Evropě. V Albánii to neplatí, je úplně jiná. Je jiná, ale nádherná.“ Knížku jsme měli rozpracovanou čtyři roky, a když už měla vyjít, řekl jsem nakladateli Marcelu Nekvindovi, že potřebuju ještě rok. Takhle jsem ediční plán změnil dvakrát, jsou na mě naštvaní. Snad už to ale odlehlo. Prostě jsem to tak cítil, přerušili bychom práci v půlce.
Je to místo vhodné pro rodinnou dovolenou?
Loni jsme tam byli s manželkou a dcerkou autem. Kempující rodinka, ovšem pohybovali jsme se i v zapadlých horských oblastech.
Nebáli jste se s tak malým dítětem?
Ne, protože základní stavební jednotkou Albánie je rodina.
Máš štěstí, že jsi našel ženu do nepohody.
Ona je trhlá jako já. Tvrdila by že ne, že já jsem trhlejší, podle mě však jenom o kousek. Když jsem navrhl, že pojedeme do Albánie, řekla proč ne. Radši nás ale sbalila sama, protože věděla, že já bych byl schopen vzít si tři trička a kameru.