Hyperaktivní televizní hvězdička a teenagerský idol. Heroinová troska, které úřady odebraly syna. Pokorná adeptka na nesmělý comeback. Miláček bulváru, střídající milence jako na běžícím pásu. Životem otřískaná třicátnice. To všechno byla nebo je Tereza Pergnerová. Její osud připomíná tutéž směsici tragédie, dramatu a frašky, jako osud jejich hollywoodských souputnic Lindsay Lohan či Britney Spears.
Nešťastní po svém
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné. Každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Tak nějak začíná Lev Nikolajevič Tolstoj svou Annu Kareninu. A rodina Pergnerových byla nešťastná skutečně vypečeným způsobem. V čele stál náročný a přísný otec Eduard – textař a scenárista, který měl želízko v nejednom šoubyznysovém ohni 80. a 90. let (je podepsán třeba pod scénářem obou dílů Discopříběhu nebo pod písničkami, které zazněly ve filmech s Lukášem Vaculíkem a Sagvanem Tofim). Své rodině nic nedopřál zadarmo: „Tatínek mi jednou řekl, že když nejsem hezká, měla bych být aspoň chytrá. Jenže já jsem chtěla být taky někdy hezká,“ vzpomíná Tereza (o jejímž půvabném zevnějšku by předtím, než ji nesmazatelně poznamenaly drogy, stěží někdo mohl pochybovat). Zatímco ona se s otcem snažila vyjít, její o osm let starší bratr Boris s ním šel z konfliktu do konfliktu: „Mohli jsme si vybrat, jestli tátu budeme milovat, i když to strašně bolí, nebo ho nenávidět. Já jsem si vybrala to první, Boris to druhý. Byli spolu na kordy. Táta mu pořád říkal, že skončí jako kriminálník. Říkal mu to až do jeho sedmnácti. Pak se Boris rozhodl, že teda bude kriminálník.“ Jeho novou rodinou se stali kšeftaři a veksláci; postupně se ocitl ve vězení i v psychiatrické léčebně (kde při jedné návštěvě Tereza potkala svůj budoucí heroinový osud – ale to už je zase jiná kapitola). A máma? Snažila se to všechno urovnat po dobrém, což prostě vždycky nefunguje. „My spolu vždycky vycházely dobře, ale ona bohužel podléhala svým nadějím. To je nebezpečné. S každým dalším mým pokusem jít se léčit jí strašně vyrostla energie a naděje a já jsem to vzápětí vždycky pohřbila,“ říká Tereza.
Čágo, belo, šílenci
Herecké ambice, kvůli kterým začala studovat konzervatoř, pohřbila krátce před maturitou – stejně jako vícero talentovaných a současně nezařaditelných lidí ji odtamtud vyhodili. Začala pracovat jako servírka, chvíli dokonce tančila u tyče v nočním podniku, vyrazila na stáž do Ameriky a v roce 1994 ji objevila televize Nova. Díky pořadu Eso se stala idolem dětí i naivnějších teenagerů. Před kamerou působila jako nezadržitelný vodopád hyperaktivní energie. Jenomže pouze před kamerou: „Šest hodin denně jsem byla až neskutečně v pohodě, ale proto, aby lidi byli v pohodě. Mně doma vychovávali podle hesla – na mně nezáleží, záleží na tom, jestli se cítí dobře ostatní,“ vzpomíná. Zpočátku nikdo netušil, že svůj rtuťovitý exhibicionismus vydatně dopuje pervitinem. To byla její první drogová epizoda. Možná až příliš nevinná. S perníkem totiž dokázala poměrně hravě skoncovat. A její image rozjívené teenagerky tak navíc obohatila aureola moudré starší kámošky, která může děti zasvěceně varovat před drogami. Pak se rozhodla z Novy odejít – prý aby konečně našla sebe sama. Místo toho našla heroin.
Na dně
Její „osudový muž“ měl až komicky znějící jméno: František Vomáčka. Odvezla si ho z léčebny k sobě na chalupu, aby mu pomohla s odvykáním. Místo toho stáhl do závislosti on ji (když ji předtím připravil o nemalé finanční částky). Také se stal otcem jejího prvního dítěte, což Tereza zjistila až v pátém měsíci – myslela si totiž, že jí menstruace vynechává kvůli drogám. Nejdřív si myslela, že těhotenství bude dostatečná motivace k tomu, aby přestala. „To zvládnu. Do porodu to zvládnu!“ říkala si. „Nezvládla jsem nic. Narodil se syn. ,To zvládnu teď!' Nezvládla jsem vůbec nic.“ Syna Samuela porodila s dvěma gramy heroinu v těle a zpočátku ho tahala s sebou na feťácká dostaveníčka, i když se v psychózách jen tak potácela ulicemi. Pak jí ho odebrali – a tehdy přišlo to nejhorší. Umřel jí otec, došly jí peníze, a aby měla na další drogy, propůjčila se k pornografickým fotkám do časopisu Leo. Aby mohla s drogami přestat, musela se dostat až na dno.
Hospodyňka z bulváru
Je to už pár let, co se od toho dna odrazila. A zjistila, že život bez drog ještě není automatickou zárukou štěstí a bezpečí. Když se v pořadu Rande na Frekvenci 1 vrátila do éteru, a v pořadu VyVolení na televizní obrazovky, posluchači i diváci jí drželi palce. Bulvár ovšem s gustem chroustal její milostné eskapády s televizním kolegou Liborem Boučkem či s režisérem Stojkovem. Velkým soustem byla i kriminální minulost jejího současného partnera Jiřího Chlebečka: „Byl gauner, lotr, měl ostrého psa a ten měl někoho napadnout, řešilo se to u soudu, ale na výsledek byste se museli zeptat Jirky. Mně stačí, že má čistý trestní rejstřík.“ Dnes spolu mají dceru Nathálku a Tereza se opět vší silou snaží být stoprocentní a skvělá – tentokrát jako hospodyně, manželka a matka. Vaří, žehlí, uklízí. „Já se jen snažím udržet si to, co mě postavilo na nohy, a to je běžná činnost. Mám tyhle práce jako celoživotní berli,“ říká. Hlavně, že to funguje.