Problémy začaly v okamžiku, kdy byl sousední pozemek prodán jako stavební parcela. Náš nový soused se zpočátku jevil jako slušný člověk.

Omluvil se nám, že bude po nějaký čas kolem jeho stavby hluk a nepořádek, a slíbil, že zničenou polní cestu, kterou vlastníme napůl, nechá po dokončení na vlastní náklady vyasfaltovat a že současně se svým přívodem vody nám nechá vyměnit staré vodovodní trubky.

„Stejně se bude kopat, tak se to alespoň udělá najednou,“ ujišťoval nás. S tím jsme souhlasili. Tak jsme na celé dva roky zaťali zuby a bez reptání snášeli hluk míchačky, prach, zkrátka všechny nepříjemnosti, které se stavbou souvisejí.

Občas jsme sousedy pozvali na kafe a na oběd a brzy jsme si potykali. Manžel jim také tu a tam s něčím pomohl. Nebude to tak hrozné, říkali jsme si. Sice už nebudeme mít tak krásný výhled do kraje, ale dobří sousedé jsou přece také výhra.

A stavba pozvolna rostla a rostla, až z ní byla hacienda hodná milionáře, jímž náš soused také je. „Aspoň že to není podnikatelské baroko,“ utěšovali jsme se s mužem při pohledu na dům ve švýcarském horském stylu.

Soused své sliby splnil. Máme nový vodovod a pohodlnou vyasfaltovanou cestu, kam už v deštivých dnech nezapadáme do bahna. Na kolaudaci nového domu nás ale nepozval.

Večírek byl bez nás

Na párty, která se u této příležitosti konala, se dostavila „lepší“ společnost. Na společné cestě parkovaly samé luxusní vozy, takže se k naší chaloupce nedalo ani zajet a auto jsme museli nechat u silnice.

Bylo mám sice trochu líto, že nás vynechal, ale protože o hogo fogo společnost stejně nestojíme, slzy jsme neronili. Však to zapijeme jindy a v komorním stylu, mysleli jsme si. Leč žádná oslava nebyla, ani společné kafe.

Sousedovo chování se výrazně měnilo! Už k nám nezašel ani na skok, pozvání na sklenku vína zdvořile odmítal. Pak jsme odjeli na dva týdny na dovolenou, a když jsme se vrátili, nestačili jsme se divit. Do chalupy jsme se totiž nedostali.

Přes naší společnou cestou stála honosná brána zamčená na dva visací zámky! A milí sousedé nikde. Manžel okamžitě telefonoval starostovi. Ten neprodleně přijel a hned se nás zeptal, zda jsme dali ke stavbě brány svolení, cesta že je společná a bez něj soused nesměl bránu stavět.

Tak co teď? Zavolali jsme policii. Muži zákona bránu otevřeli a vyhotovili s námi za přítomnosti starosty nějaký zápis. Když se soused vrátil, nastalo málem peklo. Křičel, že jsme volali policii neoprávněně, zničili jeho majetek a že nás dá k soudu. Prý má – na rozdíl od nás – dobré právníky a my ještě uvidíme! Co máme dělat?

Musíte spolu promluvit

Odpovídá JUDr. Michaela Vosátková, www.advokatka.info

  • Rodinné a sousedské vztahy jsou v oblasti práva nejsložitější. Pro nekonfliktní vztahy je nutná vzájemná tolerance a domluva, což bývá kámen úrazu.
  • Ingrid hovoří o společné cestě - předpokládám tedy, že se jedná o pozemek v takzvaném podílovém spoluvlastnictví, kdy spoluvlastníci jsou zmiňovaní sousedé a Ingrid se svým mužem, přičemž každá strana má jednu polovinu. O hospodaření se společnou věcí (pozemkem) rozhodují vlastníci většinou, jež se počítá podle velikosti podílu. Pokud jsou podíly stejné, musejí se dohodnout, v případě neúspěchu se může kdokoli z nich obrátit na soud, který nezávisle rozhodne.
  • Zde tedy sousedé sami porušili zákon, neboť postavili „honosnou bránu“ bez souhlasu zbývajících spoluvlastníků. Svým jednáním tak omezili vlastnické právo druhého.
  • Aby sousedé jednali v souladu se zákonem, museli by Ingrid a jejího manžela požádat o souhlas se stavbou a dohodnout se s nimi na úhradě nákladů a předání klíčů k oné bráně.
  • Sousedé však nic z toho neučinili a naopak svým jednáním zavinili, že se Ingrid nemohla dostat ke své nemovitosti. Ta postupovala podle zákona, když k otevření „černé“ stavby zavolala policii.
  • Otázka však je co dál. Sousedé, kteří jsou nyní výluční vlastníci stavby, pravděpodobně nebudou souhlasit s jejím odstraněním. Obrana Ingrid tak vyústí v soudní spor, který bude nákladný a časově náročný. Proto bych doporučila pokusit se o dohodu všech zúčastněných, kdy každá ze stran musí ze svých požadavků slevit.