Pavla se dětem převážně s romským původem věnuje už přes dvacet let. Proto pro ni bylo postupem času logickým vyústěním založení vlastní organizace. „Snažíme se dětem pomoci vyrovnat se s jejich handicapy a v mnohých případech jsme pro ně takovou rozšířenou rodinou, která jim poskytuje emocionální zázemí, učí je správné vzorce chování a rozšiřuje jim všeobecný rozhled,“ říká o své činnosti Pavla, podle které je neplánovanou přidanou hodnotou její práce také setkání se spoustou zajímavých lidí.

Sama vychovala pět dětí

Pavla by se ráda posunula z lokální úrovně a ovlivnila i celkové vztahy mezi Romy a většinovou populací. „Mým cílem je upozornit na nedostatky školského zákona, který podle mě nepočítá s osobními limity každého dítěte a snaží se je vtěsnat do jedné malé kategorie,“ vysvětluje.

Pavla má širokou rodinu, sama vychovala pět dětí, které jí v jejím úsilí také pomáhají. V rámci organizace vedou kroužky, chodí s dětmi do zoo či bazénu, připravují pro ně program na letních táborech. „Pro mé děti je pomoc v organizaci přirozená součást života. Většině práce přirostla k srdci, některé se na ni dívají spíše jako na součást rodinné kultury,“ říká.

Podle Pavly je práce s dětmi velmi různorodá a o mnoho zážitků není nouze. Děti jsou všímavé a nápadité, přestože často pocházejí z komplikovaného rodinného zázemí. „V poslední době mě potěšilo, když jedno z dětí usedlo do malého autíčka a řeklo mi, že se cítí jako ti dospělí, když jedou do práce. Přitom rodina, ze které pochází, je závislá na dávkách hmotné nouze, takže rodiče do práce nechodí,“ říká Pavla, která se v rámci nejrůznějších her a setkání snaží dětem vštípit základní normy chování a také důležitost vzdělání a následného výkonu zaměstnání.

Jsem na ně pyšná

„Nejhezčí ale na mé práci je, když vidím posun k lepšímu v životě dítěte nebo celé rodiny,“ říká. „Na mysli mi vždy vytane příběh chlapce Kuliho, který s námi ušel kus cesty. Oba jeho rodiče byli závislí na drogách a kvůli špatné finanční situaci se stále stěhovali. Kuli se často zúčastňoval našich setkání i výletů, měli jsme spolu řadu osobních rozhovorů. Proto mě moc těší vidět, že má v současnosti se svou partnerkou tříletého syna a stálou práci. Jsem na něj velice pyšná,“ popisuje.

Když zrovna Pavla není s dětmi, ráda chodí po horách, jezdí na kole, plave nebo si přečte zajímavou knížku. K tomu ji baví práce na zahrádce a ráda také cestuje. V životě má mnoho vzorů - obdivuje Matku Terezu za její výdrž, či Nelsona Mandelu, protože dokázal odpustit tolik let nespravedlivého věznění. „Největší obdiv mám ale ke své rodině za to, že to se mnou vydrží,“ uzavírá s úsměvem.