Iveta se svěřila se svým příběhem, že kterého vyplynulo, že v případě svého manžela zjistila neuvěřitelné věci. Například, že pracuje v zaměstnání na jiné pozici, než jí několik let tvrdil.

„Možná namítnete, že lže většina chlapů, a bude to asi pravda. Jenže nejsou lži jako lži. Můj dnes již exmanžel trpěl bájnou lhavostí a projevilo se to přesně čtrnáct dní před narozením našeho prvního syna. Až do chvíle, kdy se mi zcela bez varování doma zhroutil, jsem se soustředila na to, abych děťátku zabezpečila co nejharmoničtější domov, sehnala všechnu výbavičku, vybrala s milovaným mužem to nejlepší jméno... A najednou bylo během jediného večera všechno jinak.

Manžel se zhroutil, protože ho shodou okolností dostihly všechny lži, které o sobě roztrousil. Když totiž lžete, stanete se štvancem – všechno neuhlídáte a nakonec je z toho lavina. Kdybych ovšem tušila, co bude následovat, jakmile ho vyzvu, aby si ulevil a alespoň mně řekl, co všechno o sobě komu nalhal, možná bych si tu otázku odpustila a získala tak alespoň čas v klidu porodit: „Lžu i tobě, už to nemůžu vydržet,“ řekl mi a od té chvíle můj život už nebyl nikdy jako dřív.

Ukázalo se, že manžel pracuje na jiné pozici, než mi roky tvrdil, vydělává mnohem méně peněz a do výše zveřejněného platu chodí sázet, nepodal žádný zlepšovací návrh, za který by ho mělo čekat povýšení... Poslouchala jsem ho a narůstala ve mně panika, že jsem vdaná za člověka, kterého vůbec neznám.


Věděla jsem, že potřebuje pomoc minimálně psychologa, a slíbila mu veškerou podporu, jakou mu v roli partnerky můžu poskytnout. Jen jsem ho poprosila, aby mi vzhledem k mému stavu řekl opravdu všechno naráz. Aby se nestalo, že druhý den zjistím další jobovku z jeho života a já i ještě nenarozené dítě se znovu ocitneme ve stresu. Přísahal, že teď vím všechno.

Nebyla to pravda. Druhý den na něj prasklo, že předstírá v Praze studium vysoké školy, ale ve skutečnosti byl dávno vyloučen. Přišel dopis od rektora, trefněji načasovaný asi být nemohl.

Právě tehdy jsem ve zlosti poprvé a zatím naposledy praštila chlapa. Takovou silou, že byl chvíli napůl v bezvědomí.

O pár dní později jsem porodila krásného chlapečka. Manžel chodil na psychoterapie, jenže náš vztah dostal povážlivé trhliny. Už se vedle mě necítil jako chlap, ať jsem dělala, co jsem dělala. Ještě jsme stihli druhého krásného chlapečka, ale pak už utíkal za ženou, která o něm nic z toho, co jsem věděla já, netušila. Možná i chápu, že potřeboval začít znovu, ale nikdy nepochopím, proč mně a dětem nepomohl a ještě nám škodil.
Dnes jsem znovu zadaná za prima chlapa, který lže jen jako každý jiný. Třeba, že jde s kamarádem ve čtvrtek jen na jedno a že ta ryba, kterou vytáhl, byla táááákhle veliká.“

Kafe.cz zjistilo:

Bájná lhavost (pseudologica phantastica) se počítá mezi poruchy osobnosti. Poprvé ji popsal německý psychiatr Anton Delbrock v roce 1891. Jde o obsedantně kompulsivní nutkání vymýšlet si nepravdivé neskutečné události zaměřené k upoutávání pozornosti. Pacient se jí zbavuje jen velmi těžko, na lhaní totiž u něj vzniká doslova závislost.