V kosmetice si pánové vystačili kromě běžné hygieny s vodou po holení Pitralon, ale divoké osmdesátky se vyřádily na jejich vlasech. Na rozdíl od Západu, kde byly možnosti rozletu přece jen větší, a pánové se pyšnili i natrvalenými dlouhými hřívami, byly u nás v oblasti takzvané účesové tvorby pro muže stále doménou krátké vlasy. Dlouhé vlasy u mužů byly naopak považovány za známku chuligánství, příslušnosti k tehdejšímu undergroundu, revoltě, a jejich nositelé byli pro svůj zjev od starostlivých rodičů často napomínáni a z oficiálních míst šikanováni, což ovšem nezabránilo členům této subkultury dlouhé vlasy nosit s ještě větší hrdostí a chutí. Nicméně prototyp tehdejšího elegána ztělesňoval jak uhlazeným účesem, tak oblekem s pečlivě uvázanou kravatou třeba hlasatel Československé televize Miloš Frýba.

Legendární účes

Ale i sem začal jako důkaz osmdesátkové kreativity pronikat a velmi se ujal účes mullet, u nás známější spíš pod názvem „na Jágra“ podle svého slavného nositele – aneb na krátko ostříhaná hlava (občas ještě natrvalená) s vzadu ponechanými dlouhými vlasy splývajícími na ramena i záda. Velkou módou se také staly patky, někdy zcela zakrývající jedno oko, které nutily svého nositele k charakteristickému pohazování hlavou, což tehdejší tisk ve stylu „to je ta dnešní mládež“ neváhal ironizovat.

Co se týče oblečení, standardem pánské módy byl oblek, a to i do práce, pokud muži nepracovali vyloženě v manuálních profesích. Ale mladí muži a kreativnější nátury nechtěli nosit usedlý a řádně syntetický oblek a škrtící kravatu, postrach všech mladíků navštěvujících taneční. Byť tehdy i do oficiální pánské módy pronikaly charakteristické prvky 80. let, tedy nezbytné ramenní vycpávky a trendy úzké kravaty, pro část mužů to byl stále oděv tehdejší nomenklatury, a toužili po pestřejším stylingu, nikoliv tesilovém obleku.

Plísňáče

Klasikou této alternativy byly džíny a džínové bundy, ať už normální, či aktuální plísňové, košile či polokošile s pestrými vzory a roláky, populární byly také prvky sportovní módy, tedy mikiny a tepláky. Všechny tyhle kousky pánové sháněli v československých podmínkách se stejnými obtížemi jako dámy. Mohli doufat, že se jim podaří něco zajímavého ulovit v prodejnách mladé módy (což ale nebylo pravidlem), v oblíbeném časopise Mladý svět byla nabídka zásilkové služby, jakéhosi předchůdce dnešních e-shopů, kde si i muži mohli objednat například „módní pulovr Zuzybo“ a jiné modely předváděné poněkud prkennými manekýny na černobílých fotografiích, ale skuteční módemani si museli své vysněné oblečení dovážet ze zahraničí či shánět bony na nákup v Tuzexu. Možností bylo také požádat nějakou šikovnou švadlenku, případně navštívit stánkaře, kteří se již ve druhé polovině 80. let začínali objevovat a například v pražské holešovické tržnici nabízeli doma šité pestré oblečení pro pány i dámy. Z dnešního pohledu šlo často o poněkud bizarní výtvory, ale přesto v tehdejších podmínkách představovaly tu nápaditější část dostupné produkce.