„Pistoli u sebe většinou nemám, pořádný detektiv ji nenosí. Jeho zbraní je hlava,“ sděloval mi tenkrát svou zásadu, kterou JUDr. Miroslav Vávra (na snímku dole) i nyní jako prezident České komory detektivních služeb a majitel soukromé bezpečnostní kanceláře stále dodržuje.

Přimět ho, aby si dnes zavzpomínal, není snadné: tvrdí, že jde o vzpomínky starého zbrojnoše, ale fakt je, že některé kauzy, s nimiž pod jeho vedením pražští kriminalisté spěli ke zdárnému konci, mají dodnes pokračování. Patří k nim i případ takzvaných orlických vražd.

Letos v květnu tam však středočeská kriminálka opět pátrala vybavena ponorkou. Vypadá to, že počet prokázaných pěti obětí vraždícího gangu opravdu není konečný.

„Do přehrady letos policisty poslal svým oznámením muž, jehož přítel, potápěčský instruktor, před 11 lety jakýsi podezřelý sud vylovil. Prý ale nesmírně zapáchal, a tak ho spolu s dalšími lidmi hodili zpátky do vody. Policejní potápěči před několika týdny 14 dní dno prohlíželi, avšak bezvýsledně.“

Naposledy vydala nádrž mrtvé tělo před dvěma lety, když vyplavala plastová truhla s ostatky milenky lékaře Vladimíra Mikuše. To ovšem s orlickou kauzou nesouvisí. Tak kde by tedy podle Miroslava Vávry další těla měla být?

„Podle informací, které tenkrát byly k dispozici, stopy za dalšími mrtvými patrně povedou do severních Čech,“ říká.

„Jako kriminalista vycházím z toho, že když oběti do vody házeli tady, mohli je házet do vody i někde jinde. Samozřejmě ne do rybníků, které se každé tři roky vylovují, ale někam, kde se voda nevypouští.

Takových možností je právě v severních Čechách víc. A indicie tomu nasvědčují. Jaké? Tak to už jsme opět u praxe s práskači… Můj policejní čuch mi zkrátka napovídá, že orlická kauza ještě u konce není.“

Jak to celé bylo?

  • Skupina zločinců, mezi nimiž byla i jedna žena, zavraždila v letech 1991 až 1993 pět lidí. O další vraždu se jeden člen gangu pokusil samostatně (s cílem získat byt oběti).
  • Výjimečnost kauzy je dána nejen počtem vražd, ale i způsobem ukrývání mrtvol – uložením do kovových sudů a jejich potopením v Orlické přehradě. V jednom případě pachatelé do sudu nasypali louh, což byl u nás první takový případ, další mrtvola byla obalena rolí pletiva.
  • Jeden z pachatelů se vážně zabýval myšlenkou zhotovení stroje na „šmelcování“ lidí… Jediný motiv všech vražd byly peníze nebo majetek. Ve dvou případech se oběťmi stali dokonce blízcí příbuzní vrahů.
  • Krajský soud v roce 1997 odsoudil invalidního důchodce Karla Kopáče k 21 letům nepodmíněně, řidiče Ludvíka Černého a invalidního důchodce Vladimíra Kunu na doživotí. Soukromý podnikatel Petr Chodounský dostal 14 let a Kopáčova sestra servírka Irena Meierová 12 let vězení.
  • Odvolací soud téhož roku snížil trest Vladimíru Kunovi na 25 let a Ireně Meierové na 10 let. Karel Kopáč se v roce 2004 ve věznici v Kuřimi oběsil.