Všem zúčastněným záleží především na tom, aby jejich Anička vyrůstala v klidném a láskyplném prostředí. Významným mužem jejího života je však v posledních letech i Sir Nicolas Winton, zachránce stovek českých dětí za druhé světové války. Není tedy divu, že se prakticky celý náš rozhovor točil kolem mužů.

Před rokem jste o svém soukromí mlčela. Co se teď změnilo?

Lepší je alespoň minimálně komunikovat, protože média si stejně napíší, co chtějí. Když jim však vezmete vítr z plachet, ušetříte si spoustu sil,
zklamání, vyvracení nepravd a máte relativní klid. Nemají o čem spekulovat. Ale někdy není jednoduché zpovídat se do médií z toho, co právě teď člověk prožívá, co by právě teď chtěl.

Jste odbornice na komunikaci s médii, je to pro vás tedy důvěrně známé prostředí…

Ano, ale neuměla jsem si představit, že můžou existovat lidé tak podlí, jako jsou někteří novináři z bulváru.

Co byste dnes udělala jinak?

Některé situace bych řešila s chladnější hlavou.

A kdyby za vámi přišla veřejně známá žena v podobné situaci, co byste jí poradila?

Buďte velmi upřímná. Ale sama vím, jak to někdy může být složité.

Pojďme na jiné téma. Máte čas na ženské dýchánky?

Až na jednu kamarádku ještě z gymnázia mám víc kamarádů mezi klukama, nemám tendenci ventilovat trable ze soukromí před druhými. Na tohle je pro mě nejlepší moje máma. Té povím všechno.

Ani ve studentských dobách na střední a vysoké jste nechodila s holkama do hospody na pokec?

Jo, kluky jsme asi probíraly, ale já jsem nikdy nešla a nejdu do podrobností. Že bych byla hodiny na telefonu a probírala s kamarádkami svá trápení, to nedělám. Asi jsem víc chlap než ženská. Mám spíš mužskou povahu.

Kde se to ve vás vzalo?

Zřejmě z atletiky, která je hodně individuální. Naučila mě bojovat. Sport mi dal tvrdost. Říká to hodně lidí – jsi jako ledoborec, jdeš vzpřímená, bradu vystrčenou dopředu, je na tobě vidět bojovnost.

Dcera bude po vás?

Spíš z ní bude sígr. Prosazuje si svou, je tvrdohlavá. Jemná tvářička, ale za ní je skryta zarputilost. Mimochodem, já jsem si mohla zvolit termín jejího narození, protože jsem musela na císařský řez. Porodnice navrhla buď čtvrtého, nebo jedenáctého. Konzultovala jsem to s kamarádkou numeroložkou, i když tyhle věci beru s rezervou. Schválila ty jedničky.

Po kom bude dědit vaše dcera? Po otci, nebo vašem manželovi?

Přiznávám, že jsem se nad tím nezamýšlela. Fakt ale je, že si Jiří přeje, aby jeho dědičkou byla Anička.

Zastáváte názor, že žena má být finančně nezávislá. Není to trochu přehnané? Celá staletí to bylo přece jinak.

A všiml jste si taky, že staletími dané stereotypy se mění? Muži si s touto situací neumí poradit. Partnerské dvojice o tom často nedokážou otevřeně hovořit. Ale to, že žena přebírá mužskou roli, to problém je.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.