Protože téměř u všech zaměstnavatelů boduje nejvyšší dosažené vzdělání, čím dál častěji místa pro středoškoláky obsazují vysokoškoláci. Podle údajů Střediska vzdělávací politiky nejsnáze nacházejí práci absolventi lékařských a zdravotnických oborů a IT, naopak nejhůř se uplatňují absolventi zemědělských škol a fakult.

Středisko vzdělávací politiky ve své studii Reflex absolventy upozorňuje na to, že v dobách hospodářské stagnace by měli výrazně slevit ze svých nároků a rovněž se častěji smířit s prací mimo vystudovaný obor.

Na čtyři nejčastější chyby mladých uchazečů o práci upozorňuje Ondřej Hlaváček, ředitel Neumann & Partners, poradenské společnosti pro oblast lidských zdrojů.

1. chyba: nereálné platové požadavky

Mladým lidem bez praxe často chybí soudnost i pokora, čímž si zavírají dveře do mnoha zajímavých firem. Žádají totiž platy, jaké neodpovídají jejich hodnotě na trhu práce nebo postavení ve firemní hierarchii.

„Ambice jsou zdravé, ale kariérní růst má být přirozený a postupný. Především absolventi by si měli uvědomit, že nemůžou předbíhat sami sebe,“ říká Ondřej Hlaváček.

2. chyba: nedočkavost z nezralosti

„Například životopis třicetiletého vysokoškoláka s praxí ve třech různých firmách vypovídá o jeho netrpělivosti a nestálosti a nebudí dobrý dojem,“ upozorňuje Ondřej Hlaváček a dodává, že v odvětví, jako je například IT, můžou mladí a po úspěchu hladoví zaměstnanci vyrůst poměrně rychle, ale u tradičních oborů bude postup pomalejší.

3. chyba: obavy z neúspěchu

Podobně jako přehnané sebevědomí absolventů nejsou na místě ani nezdravě silné obavy z neúspěchu. Strach z nenaplnění představ svazuje ruce a vede k opačnému efektu. Na druhé straně však každý neúspěch, je-li dobře vyhodnocen, posiluje!

4. chyba: slabá osobní odpovědnost

Přijít pozdě na domluvenou schůzku je netolerovatelné, nepřijít na ni neakceptovatelné a nedostavit se bez omluvy neodpustitelné. O nenaplnění podepsané pracovní smlouvy tím, že uchazeč nakonec nenastoupí, ani nemluvě.

„Každý takový lapsus je zaměstnavatelem či zprostředkovatelem práce velmi vnímán citlivě a většinou je zaznamenán v osobní kartě kandidáta. Uchazeči si neuvědomují, že profesní život je dlouhý a nikde není psáno, že se výše uvedené chování nemůže třeba po deseti letech obrátit proti nim,“ uzavírá Ondřej Hlaváček.