Co jste dnes snídal?

Přivezl jsem si z chalupy borůvky, ty jsem si dal s cornflaky,pak kousek dalamánku s tvarohovou pomazánkou, pomerančový džus a čaj s mlékem.

Odborníci doporučují vydatné snídaně, ale spousta lidí tvrdí, že po ránu do sebe nic nedostanou.

Trochu se to dá natrénovat. Nejsme všichni stejní, tak věřím, že někomu dělá problém ráno jíst. I dětem. Nemůžeme je nutit, není možné, abychom je nacpali a pak jim bylo špatně. Ranní ptáčata většinou snídají ráda, já se na snídani vyloženě těším. Vstávám kolem tři čtvrtě na šest a snídám v půl sedmé. Naopak lidé, kteří jsou do noci vzhůru a mají problém vstát, po ránu nejedí.

Káráte je?

Říkám, že to není dobře. Někteří ale můžou hřešit na geny. Pokud je máte dobře namíchané, můžete se dožít sta let, aniž byste dodržovala zdravý životní styl. Takových lidí je ale málo, většina na to spoléhat nemůže.

Na dědičné dispozice často poukazují také lidé obézní.

Vymlouvá se jich víc, než kolik ten problém prokazatelně zdědilo. Mnoho lidí si nadváhu vypěstovalo. Když jsou maminka a tatínek při těle, jejich snahou by mělo být, aby dítě neztloustlo. Většina lidí je obézních, protože mají velmi vysoký energetický příjem a malý výdej – tedy hodně jedí a málo se hýbou.

Přesto u nás není tolik – na rozdíl od USA – morbidně obézních. Zatím?

To je otázka. Přibývají i u nás. Nevím, proč Afroameričané, hlavně ženy, mají balony místo zadků. Tady u některých mladých dívek ale taky žasnete, kde berou na své velikosti džíny. V Americe nebyli výjimkou hodně obézní už před pětadvaceti lety, protože pořádně se nacpat bylo skoro zadarmo. U nás jsme dávali na potraviny podstatnější část příjmu. Teď se posouváme k západní Evropě a Americe: běžné rodiny spotřebovávají na jídlo míň, ty chudé hodně, protože se cpou. Berou to jako luxus, který si můžou dovolit. V obchodech žasnete, jak ohromné množství jídla si někdo do vozíků dává.

Udržíte se nekomentovat nejkřiklavější případy?

V obchodě ano. Jednou jsem se musel hodně držet v americkém fastfoodu, kde zaplatíte deset dolarů a můžete sníst, co můžete. Vedle mě seděla Američanka, jejíž tak třináctiletý syn vážil přes metrák. Chtěl jsem jí říct, že „vyrábí“ invalidu. Nevypadal, že by jednou absolvoval prestižní univerzitu. A řemeslo nebude moci dělat, protože se neohne, nedřepne si…

Tak co z něj bude? Doživotní příjemce sociálních dávek. Ve svém okolí se snažím poučovat jen lehce. Agresivní jsem jedině na kuřáky. Když jdu na pivo, ptám se těch, co kouří, jestli nemají strach. Můžu posloužit příklady pacientů, kteří leží na naší koronární jednotce s infarktem: čtyři pětiny žen jsou kuřačky. Mají čtyřikrát větší šanci než nekuřačky, že do 70 let dostanou infarkt.

Podle průzkumů si osmdesát procent žen myslí, že jsou tlusté. Většina z nich trpí jojo efektem: když přestanou s dietou, naberou víc, než předtím zhubly.

Jojo efekt je prevít. Horší jsou ale představy, že nás spasí nějaká zázračná dieta. Musíme dbát na rovnováhu mezi příjmem a výdajem energie, to je celá věda. Může pomoci nějaká malinká berlička, nejdůležitější je pochopitelně vůle.

V rodině nabízíte dětem místo lízátek jablíčka?

Praneteře snědí jablíčka i lízátka. Nemám šanci. (smích) Chválabohu většina členů rodiny je v českém normálu.

Údajně jediná potravina, která má záporný přísun energie, tedy že víc kalorií vydáme jejím trávením než příjmem, je řapíkatý celer. Je to pravda?

Není. Ale nic s ním nezkazíte, většinou ho jíme v zeleninových salátech. Kdo si oproti zvyku večer místo utopenců nebo vlašáku nabíraného houskou z bílé mouky dá salát, v tu ránu začne hubnout.

A co když chtějí zhubnout ti, co vlašák nejedí? Můj známý podstatně shodil, když si odepřel tatranky ke kafi a večerní whisky.

Já bojuju s břichem asi dvacet let, snažím se váhu udržet, jenže jsem prostě stále při chuti. Čím je lepší večeře, tím větší chutě mě chytají potom, třeba na pořádnou sklenici červeného a dobrý sýr.

Dám-li si k večeři zeleninový salát, většinou mě to nenapadne. Opravdu je důležité zvyknout si na doporučené množství zeleniny od snídaně po večeři. Pomůže, protože zažene subjektivní pocit hladu mnohem víc než jiná, energeticky bohatá potravina.

Někdo má nadváhu, protože miluje sladké, druhý zase tučné. Kdo je na tom hůř?

Obojí, když se toho konzumuje hodně, škodí. Sladké možná víc, protože rychle vstřebatelný řepný cukr nebo fruktóza ve sladkých nápojích nesou nebezpečí, že se při zvyšování hmotnosti současně vyčerpává slinivka břišní produkující inzulin, což vede k riziku cukrovky. To tuky nedělají – čímž nechci říct, že konzumace špeku je zdravá. Diabetes je hrozná civilizační choroba, v české společnosti jí trpí osm procent dospělých ve skupině 25 až 64 let.

To je skutečně moc a s tloustnutím národa jich bude přibývat. V Americe už je to dramatický problém. Před třemi týdny jsem tam byl a překvapilo mě, že v časopise National Geographic byly inzeráty na preventivní léky proti diabetu. Jestliže už jsou tak daleko, že farmaceutickým firmám se vyplatí dělat drahé kampaně v časopise pro inteligentní čtenáře, je to na pováženou. Znamená to, že cílová skupina je obrovská.

Spousta lidí nemá čas přes den jíst, tak večer vyplení ledničku. Je to nebezpečný zvyk?

Velmi. Aby byl člověk zdravý, musí rozkládat jídlo tak, že víc snídá a méně večeří. Plus samozřejmě jídlo mezi tím. To neznamená, že nemůžete jít třikrát měsíčně do lepší restaurace na dobrou večeři, horší je vyplenit lednici každý den. Co říkáte radě, že jíst se má naposledy v pět odpoledne?

Pokud je někdo schopný to dodržet, proč ne?

Platí, že se má jíst po třech hodinách?

Kdybych já jedl po třech hodinách, budu o hodně tlustší. Zkuste si dávat menší porce, třeba v kantýně. Dám si o jeden knedlík míň, jinak asi porci nezmenším. Je lepší jíst častěji než dvakrát denně, ale není nutné jíst po třech hodinách. Problém moderní společnosti je, že nehladovíme. Organismus je nastavený na zkušenosti našich předků, jaké měli před tisícovkami let. Sběrač míval velká období hladu, a když byla zem pokrytá sněhem, přežili jen ti, kteří byli schopní dobře uložit v těle tuk. Nehladovíme-li, tuk pořád přibývá.

Pomůžou výrazně light potraviny?

To je šidítko na svědomí. Řada lidí, zejména obézních, má pocit, že si můžou dát tři light jogurty nebo si namazat light margarínem centimetrovou vrstvu na chleba. To je špatně.

Jsou škodlivá umělá sladidla v nápojích?

Neznám žádnou vědeckou studii, která by to potvrdila. Pokud už někdo musí pít sladké, umělá sladidla doporučuju. Hrozné je, že zvyklé na sladké pití jsou děti. Kdyby byly naučené pít vodu, minerálku nebo neslazený čaj, mohlo by se obezitě a dalším zdravotním potížím předejít. Sladké pití výrobci šidí, nesladí ho řepným cukrem, ale fruktózovým sirupem, což je „výdobytek“ moderní technologie.

Vyrábí se z kukuřičného škrobu a má daleko horší efekt na organismus než klasický cukr. Byl jsem náhodou v Americe během pokusu na univerzitě v Davisu, kdy mladí dobrovolníci pili velkou láhev koly s fruktózou denně. Druhá skupina měla nápoje s řepným cukrem. Rozdíly nebyly nalačno hned zjistitelné. Během dne se to ale dramaticky změnilo. Zatímco po řepném cukru glukóza v krvi postupně klesala, po fruktóze ne. Konzumenti fruktózy měli horší také další výsledky a navíc jim začal přibývat tuk v pase.

Co mám dělat, pokud mi umělá sladidla nechutnají, ovocnými čaji jsem překyselená a nechci pít pořád jenom vodu?

Tak si dejte občas pivo. Nebo ředěné džusy, případně si vymačkejte citron do vody.

Jak vychovat dítě, aby žilo zdravě, ale nemělo pocit, že když si dá bonbon, spáchalo zločin?

Úspěšné jsou rodiny, které děti na sladké nenaučí a nerozmazlují je tím, že by je nechali vybírat si jídlo… Babičkám by se mělo důrazně říct, ať nenosí čokolády, ale ovoce. Slečně v pubertě je dobré ukázat někoho s velkým zadkem a promluvit si, jestli se jí to líbí.

Proč obézních dětí přibývá, přestože se jí méně másla a bůčku?

Jíme moc a necháme děti u počítače a televize. Kdysi jsme v IKEM dělali letní vodácké tábory pro děti zaměstnanců. Jezdilo jich zhruba čtyřicet. Před pár lety zkusili organizátoři tradici obnovit a přihlásili se jen tři zájemci.

Jak z toho ven?

Společnost má problémy zaplatit terapii následků obezity, musí tedy vsadit na prevenci. Padesátiletá obézní žena musí vědět, že přijde-li kvůli cukrovce o nohy, už se asi na protézách či o berlích chodit nenaučí a život pro ni prakticky skončí. Pokud se nic nestane, tak až dnešní obézní děti vyrostou, počet diabetiků stoupne na trojnásobek. A kolik bude infarktů? Když bude obézní třetina populace, kdo jejich léčbu zaplatí?