Nabízí se tu totiž zboží těsně před vypršením doby spotřeby, s prošlou dobou minimální trvanlivosti i mechanicky poškozené. Jeden z krámků je v Praze-Holešovicích, kam zákazníci chodí 24 hodin denně.
„Ne, nestydím se, že jdu na nákup sem,“ reaguje udiveně starší pán, prý štamgast. „Když nás vláda na všem okrádá a všechno je drahé, tak holt musím jako důchodce šetřit,“ říká a odvrací otázku, zda se nebojí, že jí staré jídlo.
„Situace je už pro mnoho lidí v Česku ekonomicky kritická, takže takové obchody vítají. Možná se někdo stydí sem jít, protože nechce, aby bylo vidět, že musí šetřit. Na druhé straně velkými spořivci jsou i ti majetní, takže jde jen o psychické bariéry,“ míní sociolog Petr Freiman.
„Až přijedu do Čech, klidně si tam buřty koupím, proč ne? Spíš je zajímavá otázka, jak a kdy na tento rozvíjející se trend zareagují velké řetězce a asijská podnikatelská sekce.“