Cítím se zneužitá a odvržená, sebevědomí mám pod bodem mrazu. Kůži obětního beránka jsem si ale navlékla dobrovolně. Jsem hadr na smetáku, jímž si můj miláček uklidil cestičku ke své nové lásce.
Není co si vyčítat!
K problému se vyjadřuje PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog
- Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán! Pokud se vám při čtení příběhu vybavilo toto úsloví, raději zadržte. Ono mu lze totiž rozumět také úplně jinak.
- Věra si je dnes schopna vyčítat i to, že Richarda „sbalila“ ona, nikoli on ji. Přitom neudělala nic špatného a jiného než spousta jejích vrstevnic. Proč by sama sobě měla mít za zlé, že volila zajímavého mužského? To měla „vystartovat“ po nějakém outsiderovi? Rok a půl přece jejich vztah fungoval dobře, rok z toho žili dokonce spolu. Až do onoho osudového dne, který oběma obrátil život naruby.
- Už úraz sám může naši psychiku hodně poznamenat, změní životní priority i žebříček hodnot. Někdo si začne ještě víc vážit toho, co má, jiný naopak. Poznal pomíjivost pozemského bytí, a tak si chce co nejrychleji a co nejvíc užít. Ještě významnější vliv však mívají nutné změny, které na úraz navazují: různá omezení nebo změny pracovního zařazení.
- Richard by sice mohl a dokonce asi měl být Věře vděčný za všechno, co pro něj udělala, ale on toho zřejmě nebyl schopen. Dokonce si na ní začal vylévat zlost (byť se asi primárně netýkala jí, ale toho zlého světa okolo). Škoda že se tak málo zabýváme poúrazovými změnami psychiky. Ošetřující lékaři se věnují hojení zlomenin, ran a zhmožděnin, na zranění duše pomyslí jen málokdo.
- Podobně jako Richard neunesl svá omezení, nezvládl ani náhlý blahobyt. Reprezentativní dům vyžaduje novou, atraktivní partnerku. Blonďatá dvacítka se v něm bude skvěle vyjímat! A Věra? Dělala, co mohla, je zbytečné, aby si cokoli vyčítala. Nebýt Richardova úrazu, tak by spolu možná dodnes spokojeně žili. Jeho „zrada“ ji samozřejmě bolí, časem by však měla zjistit, že není žádný důvod, proč by měla mít malé sebevědomí.