Obezita je největší zdravotní bolest současné Ameriky. Teror nadměrných kilogramů dennodenně zažívá třetina dospělých a pětina všech dětí! Počet obětí tloušťky zdaleka převyšuje počty padlých ve všech válkách v historii země. Úřady zoufale – a pořád marně – přemýšlejí co s tím.

Amputace kvůli obezitě

Billboard s beznohým hochem je zatím to nejdrsnější, co se proti nadměrné tloušťce v zemi postavilo. Je to už opravdu příliš a jde o „žaludek obracející zavádějící propagandu“, jak tvrdí americké Sdružení výrobců nápojů (ABA)?

„Vůbec ne. Opravdu každý rok provádíme tisíce amputací končetin, a to v důsledku souvisejícím s obezitou,“ brání kampaň Thomas Farley, zdravotní komisař města New York. „Děsí mě naopak fakt, že choroby z nadváhy jsou u nás brány jako něco běžného, tloušťka je chápána jako samozřejmý úkaz.“

„Ať města raději než na zavádějící kampaně vynaloží peníze na stavění parků a sportovišť!“ bouří sdružení ABA. Přidává se k němu Národní svaz restauratérů (NRA) a další profesní sdružení, jimž je hlavní motto kampaní Jez méně, pij méně! trnem v oku. V souvislosti s novinářským pokrytím tažení tohoto druhu pak hovoří o „obhajování extrémních názorů“ a „opakovaných lžích“.

Na stranu výrobců potravin a nápojů se samozřejmě postavily i organizace chránící práva lidí s nadváhou. Podle Obesity Action kampaně proti obezitě „stigmatizují postižené lidi“ a „vyčleňují je z normální společnosti“.

Většina tlustých Američanů prý antiobezitní akce považuje za „nepřátelský akt“, k jehož cílům patří urazit je a zesměšnit v očích veřejnosti. Nejvíce se údajně dotýkají citlivých dětí s nadváhou, jimž můžou zkazit celý život.

Hovoří se také o tom, že každý člověk má právo na jakoukoli hmotnost a nikdo ho v něm nemůže omezovat: nota bene za veřejné peníze, tedy i z daní tlouštíků. A hned se vytahují další „nešvary“, které by se měly pranýřovat – co třeba workoholismus, jehož dopady (kolapsy, nervové a oběhové choroby) jsou prý z hlediska medicíny i společnosti (rozvrácené rodiny) stejně alarmující.

Cukr jako tabák?

V USA se pojmy jako „veřejné zdraví“ operuje dost těžko. Člověk tu za své zdraví odpovídá sám, někdy až do velmi trpkých důsledků. Pokud žije nezdravě a neplatí si dobré pojištění, může záhy špatně skončit.

„Nejsme majetkem či dětmi státu, aby nás poučoval a školil, navíc za naše peníze,“ soudí aktivista Michael Johnson. „Základní informace o zdravé výživě a životním stylu přece děti dostanou ve škole, dospělí zodpovídají sami za sebe a nikdo je do ničeho nemůže nutit. Tak proč všechny ty drastické záběry na billboardech? Nejde náhodou o něčí dobrý kšeftík?“

Výrobce potravin a nápojů s vysokým obsahem cukrů, tuků a soli nejnověji dokáže doběla rozžhavit srovnání s tabákovými výrobky. „Tyto věci jednoduše nelze postavit vedle sebe!“ tvrdí na svém webu třeba producenti limonád.

Zároveň se potravináři zuby nehty brání danění svých výrobků podle obsahu tří „zločinných“ látek. Zvláště propracovanou argumentaci mají v tomto ohledu opět limonádáři.

Snaží se veřejnosti vysvětlit, že jsou vlastně nevinní beránci, kteří už například „ve školních automatech dobrovolně omezili nabídku nápojů na džus, odstředěné mléko a vodu“ (s tou dobrovolností to bylo všelijaké, většinou totiž zasáhly školní rady), školákům dodávají jen zmenšená balení nápojů, omezují reklamu a od roku 1998 snížili množství kalorií ve svých limonádách o 23 %.

Člověku pak ovšem není moc jasné, proč výrobci limonád tolik bojují proti návrhu na vyšší zdanění cukru a jeho derivátů, jež používají? Cíl daně je jasný: snížit spotřebu cukru. Tentýž cíl ale přece (dobrovolně) sledují i limonádáři!

V souvislosti s probíhajícím bojem si výrobci nápojů objednali i několik analýz, které (kupodivu) plně podporují jejich stanovisko: cukr více nedanit. Podle studie George Masona by prý 20procentní zdanění sladkých limonád vedlo ke snížení průměru indexu BMI v USA ze 40 pouze na 39,98, což prý dotyčný na váze ani nepozná.

V některých státech (třeba Virginia či Arkansas) už zvláštní daně na přeslazené „sody“ zavedli. ABA ovšem škodolibě podotýká, že právě tyto státy patří k nejvíce postiženým obezitou. A dodává, že hlavně děti stejně přijímají víc cukru (59 %) v potravinách než nápojích (41 %).

Objevte kouzlo střídmosti

V obecném povyku poněkud zanikají hlasy vědců, kteří (bez podpory grantů) stále dokola opakují jednoduchou pravdu: tloušťka je následek nerovnováhy mezi množstvím kalorií přijímaných a spalovaných. S cukrem je to jako s ostatními potravinami – do určitého množství je nezbytný, pak začne škodit.

„Ideální by bylo, kdyby se podařilo nastartovat něco jako vlnu nové střídmosti,“ přemýšlí Thomas Fairley. „Ukazuje se však, že to normálními informačními a výchovnými prostředky není možné. Uvidíme, zda zaberou mimořádné drastické prostředky jako billboardy s beznohým chlapcem.

Pokud ne, a já to předpokládám, bude opravdu muset nastoupit tvrdé zdanění cukru, tuku i soli v potravinách. Jinak se zdraví našeho národa bude nadále sebevražedně zhoršovat.“

Jak by asi slova „nová střídmost“ zněla českému občanovi, hlavně vyznavači knedlo vepřo zela a piva? Zabrala by na něj aspoň trochu, nebo by šlo stejně jako v USA jen o házení hrachu na zeď?

Co na to zubaři?

Před nedávnem byla v odborném časopise General Dentistry zveřejněna studie o děsivých důsledcích, jaké má pití běžných limonád na zubní sklovinu. Samozřejmě se výrobci nápojů hned ozvali. Jak se ale ukázalo, jejich argumenty nebyly zcela nemístné. Výzkum totiž probíhal tak, že se plátky skloviny z vytržených zubů ponořily do limonády – pětkrát denně, vždy po 15 minutách. Který člověk ale má denně v ústech celkem hodinu a půl (!) nějakou limonádu? Navíc vědci k naředění nápoje použili umělé sliny, které nemají ochranné schopnosti pravých lidských slin. Efektní výzkum tak skončil rozpačitě. Je ale dobrým dokladem toho, jak urputně a na kolika frontách dnes v USA boj o cukr probíhá.