Sešli jsme se v sobotu ráno v Praze po jejich pátečním plzeňském koncertu. I přesto byli pánové velmi čilí a hlavně veselí. Na otázky pak odpovídali František Soukup (26), Jakub Prachař (27), Vojta Dyk (25) a Jan Maxián (27). Snaha o vedení vážného rozhovoru s těmito muži bývá marná. Většinou jsou totiž jejich odpovědi na kladené otázky všelijaké, jen ne seriózní...

Vydali jste novou desku Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa, teď s ní objíždíte koncerty. Jak na vaše Tepláky reagují lidé?
Jakub:
Na Tepláky pozitivně. Na zbytek postávají a zmateně se pohupují.
František: Tepláky jsme na koncertech hráli docela dlouho předtím, než vyšlo nové cédéčko. Reakce byly rozpačité, protože tam zpočátku nebyl slogan: „Tepláková souprava, gule dej si doprava.“ Tušili jsme, že v písni něco chybí, tak jsme přemýšleli a z našich omezených mozků vyšlo právě toto.

Kdo je kapelník skupiny Nightwork?
Jakub: Franta. Bez něj bychom ani neexistovali.
František: Ale je důležité říct, že jsem kapelník k ničemu. Kdybych neměl tuhle skupinu, tak nedám dohromady žádnou jinou. My totiž nejsme normální skupina v tom, jak to celé tvoříme. Je to extrémně složitý chaos, na základě kterého nakonec něco vznikne. Vždycky strašně dlouho nic není a pak najednou je to celé hotové. Desku jsme dělali dva a půl roku a pořád nebylo nic. Až za poslední dva měsíce jsme to dotáhli. Chudák Filip (Filip Šmíd, manažer Nightworku - pozn. red.) si na nás vymýšlel termíny odevzdání, jenom už aby to bylo.

Desku vám křtil pan František Janeček. Nevadilo mu, že si z něj vlastně děláte legraci?
František: My jsme si s ním předtím dali schůzku, na které jsme zjistili, že pan doktor si dělá legraci z nás. To bylo šokující zjištění. On si tam sedí ve své kanceláři a je totálně nad věcí. Samozřejmě dobře ví, jak ho lidi vnímají, ale celému se tomu směje. O českém šoubyznysu hovoří otevřeně a dává docela dobré rady. Ovšem není to publikovatelné.
Jakub: Řekl jednu zajímavou věc, která je sice krutá, ale myslím, že platí: „Kluci, je jedno, jestli jste to vy, anebo je to někdo jiný, ale vždycky se objeví něco, na čem se dá vydělat. A stejně, jak se to objeví, tak to skončí. Tak si toho na chvíli važte a až to skončí, tak se z toho hlavně nezblázněte. A hlavně se nikdy neberte vážně.“ Já jsem se pak zpětně díval na jeho klipy a zjistil jsem, že on se asi nikdy vážně nebral.

Na vašem webu jsem o vás zjistil spoustu nečekaných informací. Když se vás, Vojto, zeptám, jak je daleko muzikál Velmi křehké vztahy, na kterém děláte s Michalem Davidem, co mi odpovíte?
Vojta:
Máte dvě možnosti. Buď můžu mluvit vážně, anebo si z vás dělat legraci. Vyberte si.

Tak tu druhou variantu.
Vojta:
Momentálně jsme ve fázi hlavních zkoušek. Ono se o tom moc neví, protože jsme zvolili opačný postup, než je obvyklý u velkých produkcí. Všechno tutláme do poslední chvíle a pak uděláme soubor asi patnácti předpremiér. Bude jedna premiéra a pravděpodobně to skončí, protože nejsou peníze. Bohužel na poslední chvíli odstoupil jeden sponzor.

Budete mít hlavní roli?
Vojta: Já tam hraju doktora Juráska.

Já jsem sledoval na internetu jeden váš rozhovor a vy jste vypadal, jako že se hrozně bojíte, na co se vás ta paní zase zeptá...
Vojta: Já jsem se nebál jejích otázek, ale svých odpovědí. Na některé otázky třeba odpovědi ani nejsou.
Jakub: Ale chápeš, že někdo je třeba placený za to, že se tě musí na něco zeptat, i když ho vůbec nezajímáš?