Foto: Isifa
„Na Vánoce bych nejradši odjela, zavřela se. Nechci o nich ani slyšet,“ říkají často starší a osamělí lidé. Svátky jim třeba připomínají krásné okamžiky s blízkými, kteří s nimi už nikdy být nemůžou.
Následující příběhy se však netýkají osamělosti, k bojkotu Vánoc tyto lidi nevedou ani náboženské důvody. Z jejich slov je cítit, že svátky podle nich ztratily svůj smysl jako období klidu, upřímnosti a rodinné pohody.
A koneckonců mají děti odrostlé nebo je ještě nemají. Těm odepřít Vánoce tak jednoduše nelze…
Lucie Svejkovská, 27 let
„Nevlastní babička mi na benzince oznámila, že Ježíšek neexistuje. A bylo to.
Slečna z Prahy se letos stejně jako v předchozích letech oslavám vyhne. Nekoupí žádný dárek ani si nebude pochutnávat na štědrovečerní večeři s rodinou. Přečká „to“ v práci. Schválně si napsala směny už dopředu, jen aby se klíčovým dnům vyhnula.
Kam už naše svátky taky pronikly
- V Turecku stejně jako v jiných muslimských zemích narození Ježíše neslaví. Přesto tam zvláště v západní části můžeme ve městech narazit na vánoční ozdoby a stromky. Někde si vlivem globalizace osvojili i zvyk na Štědrý večer někoho obdarovat.
- V Číně jsou 24. a 25. prosince obyčejné všední dny a lidé chodí do práce, děti do školy. Pod vlivem západní tradice ale někteří lidé Vánoce v soukromí slaví. Oficiálním svátkem zůstaly díky koloniální minulosti v Hongkongu či Macau.
- Pro Číňany má význam čínský Nový rok, kterým se oslavuje příchod nového lunárního roku. Proti našim Vánocům jsou tyto svátky posunuty zhruba o měsíc. Schází se celá rodina, lidé si ale nedávají dárky, jen děti dostávají červené obálky s penězi a blahopřáním.
- Na Tchaj-wanu je to podobné jako v Číně s tím rozdílem, že 25. prosince mají svátek kvůli přijetí ústavy ostrovní Čínské republiky. Menšinoví křesťané tak v tu dobu slaví Vánoce.