Ve volbách do Evropského parlamentu získala její koalice Suverenita 4,26 procenta hlasů. Do úspěchu jí tak chyběly pouhé tři čtvrtily procenta. Ovšem kdo by hádal, že šéfka koalice dá najevo zklamání a bude zahořkle žehrat na osud či na své konkurenty, ten nezná Janu Bobošíkovou. „Mám radost, že jsme i při tak malé volební účasti získali tolik hlasů. Jásat ale nemůžu. Nepodařilo se překročit pět procent. Vyklízím kancelář, loučím se s kolegy a připravuji se na konkurz na generálního ředitele České televize,“ prohlásila. Tahle prohra ostatně není v její kariéře první. A každá z těch předcházejících jí posloužila jen jako odrazový můstek k dalším úspěchům.
Jana Bobošíková
V čele Bobovize
Širší veřejnost Janu Bobošíkovou poprvé zaregistrovala o Vánocích 2000 během krize v České televizi. Redaktoři zpravodajství tehdy protestovali proti nově jmenovanému řediteli Hodačovi, přespávali ve spacácích na svém pracovišti a vedli s vedením válku, kterou celý národ sledoval na obrazovkách. Bobošíková, kterou si Hodač vybral jako šéfku zpravodajství, se ochotně chopila role „zlé královny“. Napochodovala za doprovodu ochranky mezi vzbouřené redaktory a moderátory a začala jim rozdávat výpovědi. Předvedla, že se nebojí být lidem nesympatická a že si umí jít za svým téměř za každou cenu. V ČT ovšem tehdy vydržela pouhé dva měsíce (možná i to je důvodem, proč se nyní pokouší veřejnoprávní televizi „dobýt“ podruhé a kandiduje na post jejího generálního ředitele). Brzy nato začala na Nově moderovat pořad Sedmička a odtamtud pak zamířila rovnou do Evropského parlamentu.
Bobošíková na hrad
V Evropě se Bobošíková zviditelnila jako bojovnice proti Lisabonské smlouvě a levičáctví všeho druhu. O to více pak všechny překvapila, když se před dvěma lety rozhodla kandidovat na prezidentku. Ne, to by samo o sobě při její ctižádosti až tak překvapující nebylo. Bobošíková se ovšem stala kandidátkou KSČM. „Celou dobu říkám, že to je jediná strana, která v Bruselu hájí české národní zájmy,“ prohlašovala o komunistech – zároveň se ovšem netajila tím, že její pravicové názory jsou s těmi jejich v příkrém rozporu a vyzývala i ostatní, aby „odložili pokrytecké brýle“. Většina zúčastněných mlčky předpokládala, že hlavním posláním Bobošíkové v prezidentské volbě je „ukrást“ hlasy Klausovu hlavnímu protivníku Janu Švejnarovi – ona to ovšem rozhořčeně popírala. „Jdu do toho, protože to je demokratická volba a bylo by mi ctí se jí účastnit,“ říkala.
Jana Bobošíková
Ambiciózní politička i mlsná kuchařka
Pokud je Jana Bobošíková jednou z nejviditelnějších českých političek, může za to i její skvělé rodinné zázemí. Její manžel její politickou kariéru bezvýhradně podporuje – a navíc má dost peněz, takže Bobošíková mohla v Evropském parlamentu směle bojovat za snížení poslaneckých platů. Jediný, kdo z jejího politického angažmá není úplně nadšený, jsou její dcery – když byly malé, prý si přály, aby jejich matka raději dělala kuchařku v mateřské školce, kam chodily. „Každou mou politickou aktivitu moji nejbližší přijímají s povzdechem. Rádi by mě měli doma jako určitou jistotu či zázemí, ale na druhou stranu nakonec vždycky dokážou pochopit, že bych to potom už nebyla já. A toho si moc vážím,“ konstatuje Bobošíková.
Kariéra kuchařky by ostatně nebyla úplně od věci. „Moc ráda vařím. Taky je to na mně vidět,“ přiznává Jana Bobošíková, která se se svou váhou potýká se střídavými úspěchy, a dodává: „Ne nadarmo se říká, že kuchařka, která není mlsná, za nic nestojí.“