Není divu, že Joanne Rowling cítila potřebu se vrátit do světa čarodějů, obrů, draků a domácích skřítků. Rozloučení s Harrym Potterem bylo totiž jedním z nejtěžších loučení v jejím životě: „Mohu jen říct – a vím, že některým mým militantním fanouškům to bude připadat téměř neuvěřitelné – že nikdo nad koncem Harryho příběhů netruchlil tolik jako já. V mém životě po něm zůstalo obrovské prázdno.“ Finální kapitolu čarodějné ságy, ve které se Harry vydává na smrt, psala v lednu loňského roku v hotelovém pokoji v Edinburghu. A i když věděla, že všechno nakonec dobře dopadne, připadala si podobně jako její hrdina: „Šla jsem na smrt spolu s ním, protože jsem musela dokončit jeho příběh,“ říká. Když knihu, a s tím i celou potterovskou sérii, konečně dopsala, sesypala se: „Vyhrkly mi slzy a nemohla jsem přestat brečet. Vrhla jsem se na minibar a vypila všechny ty mrňavé legrační lahvičky šampaňského.“

A přitom z čistě literárního hlediska by bylo daleko snadnější a také efektnější, kdyby na konci Harryho nechala zemřít. „To jsem věděla od začátku,“ připouští J. K. Rowling – ale od začátku také věděla, že to neudělá.

Osudový muž Harry

Rowlingová považuje své soužití s Harrym Potterem za „jeden z nejdelších vztahů, jaké v životě měla“. Harry jí byl oporou v době, kdy procházela bouřlivým manželstvím a rozvodem, v těžkých časech, kdy se jako samoživitelka snažila postarat o své děti, v dobách, kdy prožívala strach ze selhání a prohry. A také byl zdrojem její největší životní radosti, když jí jistý redaktor v nakladatelství Bloomsbury nabídl smlouvu na dva tisíce dolarů a vydání knihy Harry Potter a Kámen mudrců v nákladu tisíc výtisků.

Od té doby ovšem Harry i jeho autorka urazili hodně dlouhou cestu. Když loni v červenci vyšla poslední kniha Harry Potter a relikvie smrti, během čtyřiadvaceti hodin se prodalo prvních patnáct milionů výtisků, čímž kniha překonala rekord, který držely předcházející tři díly. (Jen pro srovnání: kniha Harry Potter a princ dvojí krve prodala během jediného dne stejné množství výtisků jako Šifra mistra Leonarda za celý rok!) Rowlingová se stala druhou nejbohatší ženou v šoubyznysu (první je moderátorka Oprah Winfrey) a vůbec prvním spisovatelem-miliardářem.

Důsledky jeho úspěchu však nebyly pouze příjemné. Kvůli Harrymu Potterovi se Rowlingová také stala terčem nejrůznějších náboženských fanatiků, od amerických televizních kazatelů až po militantní muslimy. Papež varoval před jejími „nenápadnými svody, které mohou svést křesťanskou duši na špatnou cestu“. Jednou, když s dětmi nakupovala v newyorském hračkářství, k ní přistoupil podivní cizí muž a zašeptal jí do tváře: „Modlím se za tebe,“ takovým tónem, jako by chtěl říct: „Shoř v pekle.“ „Rozhodilo mě to, protože jsem byla s dětmi,“ vzpomíná. „Nečekala jsem, že po mně fanatici půjdou zrovna v obchodě s hračkami.“

Harry proti genocidě

Její vliv daleko přesahuje dětský svět i svět literatury. Potterovská sága se stala podnětem k založení víc než tří stovek „čarodějných“ rockových kapel. V době genocidy v súdánském Darfouru američtí fanoušci iniciovali kampaň pod heslem „Co by s tím udělal Harry?“ „Můžeme být jako Brumbálova armáda, která burcovala svět před Voldemortovým návratem, abychom upozornili na vraždění v Darfouru,“ hlásal Andrew Slack, mluvčí Aliance Harryho Pottera.

J. K. Rowling se zkrátka – byť nerada – musí smířit s tím, že Harry Potter už není jejím výlučným vlastnictvím. „Jako rodič počítáte s tím, že vaše dítě vás jednou opustí. Ale od literární postavy nic takového neočekáváte. Harry je pořád můj,“ říká. „Mnoho lidí je možná přesvědčeno, že jim patří. Ale pro mě je velmi reálnou osobou a nikdo o něm nikdy nepřemýšlel tolik jako já.“

Harry Potter však není jen literární postava – je to také popkulturní ikona na stejné úrovni jako Popelka nebo hrdinové Star Wars. Profesor William Gleason, který vyučuje anglickou literaturu na Princetonské univerzitě, přirovnává vliv potterovské ságy k šílenství, které před válkou Severu proti Jihu rozpoutala v Americe Chaloupka strýčka Toma. „Obě ty knihy pronikly do naprosto všech vrstev společnosti,“ říká. „Promlouvaly ke svým současníkům a bude je číst ještě mnoho následujících generací.“