Diskutujte: Patříte k milovníkům, nebo naopak odpůrcům hudby Petra Kotvalda?
Co ve vás okamžitě evokuje slovo káva?
Vůni, klid a relax.
Kdy naposledy Petra Kotvalda někdo pozval na kávu?
To si ani nepamatuji, protože se o mně ví, že jsem na čaj a kávu pít neumím.
A naopak vy někoho?
Tak naposledy mého textaře Pavla Cmírala. Připravuji moc dobrou kávu, ze zásady jen z italských pražíren.
Jaký druh kávy (zdali tedy vůbec) zbožňujete?
Když tedy jinak nedáte. Je pravda, že pokud na ni musí dojít, pak zásadně kávu bez ničeho a jen ze zmíněných pražíren, protože nemá kyselou příchuť arabiky.
Čili na tomto nápoji nejste tzv. zdravě závislý?
Tak to určitě ne, ale čaje, jak už jsem zmínil, toho si dám i několik litrů denně.
V případě, že vy sám někoho zvete na schůzku, na posezení, na popovídání někde mimo domov, zvete jej na víno, nebo na kávu?
Popravdě, znám jen málo míst s dokonalou chutí kávy, ale je to díky tomu, že si nechci kazit tu svoji naučenou a zaručeně povznášející chuť z domova. Výběr je pak na pozvaném.
Sáhnete po tomto specifickém nápoji ve chvíli, kdy se potřebuje buď pořádně probrat, nebo takříkajíc v rámci únavy nakopnout? Zabírá na vás káva v tomto směru?
Nemám naučený žádný rituál, ale už jsem naznačil, že vůně kávy ve mně evokuje příjemné pocity z dětství. Maminka si uvařila kávu a já to dodnes vnímám jako slastný okamžik klidu a pohody, i když jen přes čichové buňky.
Jedna z vašich novinkových písní nese název Bonus mýho života. Zeptám se, co považujete ve svém životě za opravdový bonus?
Každý den s mně milými lidmi a možnost dělat v životě to, co mě baví.
Vyšlo vám nové album, čím je zásadně odlišné od vaší dosavadní tvorby? Čím má tzv. příjemně překvapit posluchače?
Nemám rád návody na použití, ale budiž. Je to výsledek téměř dvouletého snažení v úzkém autorském týmu a otisk toho nejlepšího a neniternějšího, co v nás v danou chvíli bylo a je. Je to třináct skladeb a každá je úplně jiná. Od romantické balady, přes rapp, dance, newromantic-rockdisco, popšanson, pop až k vánoční novince. Je to album roku, minimálně v našich očích.
Když jste před mnoha lety opustil tehdy „zavedené trio“ Zagorová-Hložek-Kotvald a vydal se na sólovou kariéru, jaký jste měl tenkrát cíl? Čeho jste chtěl dosáhnout?
Být jen za sebe, dělat věci osobitě po svém a být v tom sakra dobrý. Na tom se nic nezměnilo.
Za tu řadu let, co se pohybujete v hudební branži, a po všech zkušenostech, které jste v ní získal, můžete prohlásit, že jste jako zpěvák šťastný?
Ano.
Začínal jste v diametrálně odlišné době, než je ta dnešní. Hypoteticky: pokud byste dnes stál na tom úplném začátku, ale měl dnešní zkušenosti, rozhodl byste se opět pro profesionální zpívání?
Myslím, že to není na rozhodnutí každého z nás. Je to cesta, kterou se dáte, aniž víte vlastně proč. Jako někdo musí neustále běhat za míčem nebo šlapat do pedálů, já patřím k těm, co žijí jen tehdy, když stojí na jevišti a - i když na omezenou dobu a místo - mají neskromný mesiášský syndrom jedinečnosti. Takže určitě. Nešlo to jinak.
Neměl jste, řekněme v posledních deseti letech, někdy nutkání pověsit zpívání na hřebík a začít pracovat mimo „uměleckou“ branži?
Vlastně ani ne. Mohl bych dělat leccos, schopný a chytrý jsem na to dost. Ostatně zpívání je jen vrcholek ledovce. To, co vidět není, je produkční, managerská a organizační činnost a spousta dalších na to se nabalujících se úkonů. Ale popravdě vše vždy směřovalo a směřuje k jevišti.
Čím byste tedy s největší pravděpodobností byl, pokud byste nezačal zpívat?
Kdyby v tomto směru u mě opravdu neexistuje.
Čeho ještě hodláte ve zpívání dosáhnout?
Myslíte třeba jako zpívat v Carnegie Hall nebo Olympii? Hmmm…
Nemyslím vůbec nic. Položil jsem vám otázku, čekám na odpověď.
Vše může být, ovšem hlavně nezrazovat i nadále sám sebe a svoje představy. Nedělat úlitby hudební negramotnosti a nevkusu, zpívat pořád stejně dobře a čistě a hlavně taky to, co nás bude navzájem s mými spolupracovníky a posluchači bavit. Teď nejblíže jde o dobré ohlasy na album Právě tady…právě teď a turné vánočních koncertů.
Je něco, co byste dnes udělal rapidně jinak?
V zásadě asi ne a drobnosti by výsledek nijak nezměnily.
Čeho Petr Kotvald ve své kariéře nejvíc lituje?
S vděčností za to, že jej máme, přesto omezeného prostoru mezi Aší a Ostravou. Pro nás pár šťastných ještě Košicemi. Překonat ho zásadně do evropských nebo světových měřítek prostě nebylo možné, a to i s výbavou hitů, které jsem potkal. Se skladatelem Jindřichem Parmou v zádech si totiž rotace na největších hitparádách umím v klidu představit.