Studie uveřejněná v časopise Journal of Social and Clinical Psychology poukázala na fakt, že podpora rodiny může ovlivnit jakýkoliv výkon od toho sportovního přes studijní až po úspěch pracovní – vysoký post a dobrý plat. Z výzkumu, ze kterého studie vychází, dokonce vyplývá, že jedinci, kteří pociťovali vysokou míru podpory svých nejbližších, byli schopni ze sebe vydat maximum i v čase největšího stresu. Jak jste na tom vy a vaše rodina?

Model zdravé rodiny

Podle Murraye Bowena se pozná zdravá rodina tak, že nebrání potomkovi postavit se na vlastní nohy. Jinak řečeno: rodiče si uvědomují, že sami nejsou ideální, a chápou, že pro potomka bude fajn, když se z vlivu rodiny co nejdřív vymaní. Pomohou mu zároveň poznat sama sebe, což bývá pro každého dospívajícího nejtvrdší oříšek.

Zdravá rodina ho podporuje, aby si udělal jasno v sobě, ve svých cílech i v tom, proč chce nebo nechce zrovna tohle nebo tamto. Půvab spočívá v tom, že čím líp má potomek tyhle věci zmáknuté, tím jednodušší pak bývá i jeho odpoutání se od rodiny. Tu je zároveň schopen přijímat takovou, jaká je. Včetně toho, že je táta nesnesitelný pedant a máma nikdy nepřišla z práce včas. No a co! Dokáže-li to, je to známka toho, že dospěl a že je sám se sebou spokojený a v pohodě.

Když se problémy zametají pod koberec…

Pro nezdravou rodinu je zase typické, že problémy nepřiznává, ale naopak potlačuje a zametá pod koberec. Nic se v rodině neříká přímo. Ani to, že dítě něco udělalo dobře nebo špatně. Tím se ale zvyšuje pocit úzkosti v celé domácnosti. V tom nejmladším z rodiny je jí zpravidla nejvíc. A není výjimkou, že benjamínek se jako černá ovce rodiny cítí, i když už mu dávno táhne na padesát.

Udělali jste chybu? Omluvte se

Co by měly vaše děti zažívat, aby jednou stály na vlastních nohou a dokázaly to, o čem dneska sní? Potřebují dělat chyby a následně zjišťovat, že se kvůli nim neboří svět. Tak získávají zdravou sebedůvěru. Pro děti jsou rodiče v dětství vším. Nikdo proti nim nevystupuje, nikdo je nehodnotí, takže dítě logicky předpokládá, že jsme skvělí a dokonalí. Ale my nejsme! Takže když uděláme chybu, omluvme se.

Děti musí být zodpovědné

Rodiče tu nejsou od toho, aby hasili všechny průšvihy svých potomků. Od školního věku jsou děti zodpovědné za školu, za svůj volný čas i za své nároky. Jen tak se učí rozpoznat, v čem jsou dobré, kde jsou jejich slabé stránky i co se nenaučily, protože je to nebavilo, a tak to jednou můžou vyčítat leda sobě.

Málo času a zájmu o dítě a jeho svět je základní rodičovská chyba, od nepaměti zodpovědná skoro za všechny výchovné problémy. Nejdůležitější je děti fakt poslouchat, dívat se jim do očí a nedělat v tu chvíli u toho nic jiného. S nadřízeným nám to přece jde. A je pro vás snad šéf důležitější? Pamatujete si, co vám včera odpoledne vaše dítě vyprávělo?

Mohlo by vás také zajímat: Příběh ze života: „Nezvládám mateřskou!“