Když jsme spolu začali žít, byl Jarda vtipný a okouzlující společník, parťák do pohody i nepohody, který uměl vyprávět i naslouchat.

Inspirujte se v cirkusu!

Odpovídá PhDr. Petr Šmolka, psycholog

  • Marcela má doma standardního muže, s nímž si sice moc nepopovídá, zároveň ji asi nečekají ani nějaké nepříjemné turbulence. Tedy kromě těch, které rozpoutá sama.
  • Oproti podobně postiženým ženám má jednu výhodu: prožila s ním aspoň na začátku několik krásných let. Co by za to mnohá jiná dala! Pravda, mnohá jiná by ho ale asi nenechala tak znetečnět!
  • To, co Marcela uvádí, je dost běžný scénář. Žena je ta, kdo po manželovi něco chce, on se ale obrní selektivní hluchotou (neslyší ji, televizi ano). Proto nakonec rezignuje a nechá ho na pokoji. Tu doběhne pro nákup, onde mávne nad jeho netečností rukou a jde mu navařit oblíbenou krmi. Proč by proboha měl něco měnit!? Neznám moc mužů, kteří by se aktivně domáhali podílu na domácích povinnostech! Toho Marcelina bych navíc podezíral, že si dodnes myslí, že se věci doma dějí samy. Minerálky přiběhnou, jídlo „se“ uvaří, prádlo už zná popaměti cestu do pračky i sušičky, pod žehličku a do almary.
  • Přesto však ještě nemusí být všechno ztraceno. Na hořící záclony ale radím zapomenout a ani záměrně vytopená koupelna není zrovna trefa. Jak oheň, tak potopa by jen muže přiměly k odchodu kamsi do bezpečí a spáleniště či brouzdaliště by žena musela zase likvidovat sama.
  • Pokud chce tedy naučit muže nějakým „novým kouskům“, měla by se inspirovat u cirkusových cvičitelů zvěře. Jakmile jejich svěřenec učiní byť jen náhodou nějaký žádoucí pohyb či úkon, okamžitě dostane pamlsek. I slonovi či holubovi dojde, že chce-li další, musí ten kousek zopakovat. Mužská psychika a učenlivost si s tou sloní a holubí moc nezadá. Pokud ho žena neprodleně poté, co udělá něco dobře, odmění něčím, co ocení, má vyhráno. Je to sice náročné, ale věřte mi účinné!