Ani mediální sexuální skandál nenarušil pohodu a harmonii manželství BÁRY BASIKOVÉ (48) a PETRA POLÁKA (33).
Diskutujte: Záleží v manželství na věku partnerů?
Bára s rodinou
Když jste nás koncem léta přizvala ke změně své image, přiznala jste, že jste zvědavá, co na to řekne váš manžel. Prozraďte tedy teď, jak na vaši proměnu reagoval.
Vážně vás to zajímá? Myslíte, že je to důležité?
Zajímá. A myslím, že nejen mě – jeden kolega v práci například prohlásil, že by manželku zabil, kdyby se nechala jen tak ostříhat.
Petr byl překvapený, ale líbilo se mu to. Jen ho trochu mrzelo, že jsem se s ním o tom nepobavila předem. Ne, že by mi chtěl do účesu mluvit, jen by to býval rád věděl. Ale hlavně musím říct, že on je v tomhle opravdu normální a podobné věci neřeší. Není pro něj podstatné, co mám právě na hlavě, ví, že vztah je o něčem jiném.
Vy o něm vždycky mluvíte tak hezky a pozitivně...
Protože on je jeden z mála chlapů, které jsem poznala, nesmírně tolerantní a vstřícný, a já vedle něj zažívám pocit absolutní svobody. Opravdu si můžu dělat, co chci. Ne, že bych to zneužívala. Ale nemám problém jet s kamarádkou na víkend na hory, jít si večer někam sednout, cokoliv. Můžu mít zkrátka svobodné plány a dělat svobodná rozhodnutí, což byl v mých minulých partnerstvích velký problém. Alfa i omega mých dřívějších vztahů totiž byly neustálé obavy, jestli něco udělat můžu, jestli to smím, jestli určitou věc můžu říct, nebo ne. Jestli ji nemám říkat vůbec a nebo, pokud ano, tak kdy ji mám říct a jak ji mám říct! Tahle vynucená diplomacie, to je opravdu průšvih. Přitom dokonce existují celé „manuály“, v nichž zkušené ženy radí, jak si udržet chlapa. Vyprávějí, že když něco chtějí, dají mu nejdřív pořádně najíst, aby byl spokojený, a pak vyčkají přesnou chvilku, aby mu začaly něco šeptat do ucha. To se mi maximálně příčí a jsem ráda, že jsem se toho navždy zbavila a na Petra žádný „manuál“ nepotřebuju.
Takže prostě přijdete a „vybalíte“, co máte na srdci, i když víte, že se to třeba vašemu manželovi nebude líbit?
Určitě mu můžu říct i nepříjemné nebo konfliktní věci, a to i za cenu, že bude chvíli naštvaný. O tom partnerství je, vyměnit si názory, vyříkat si věci, poslechnout si názor druhého. Teprve když si vyslechnu jeho názor, můžu přemýšlet o tom, jestli si přesto prosadit svou nebo ne. A když už mluvíme o Petrovi – víte, že je to první chlap, na kterého nežárlím?
Ale Petr je přece jen celkem pohledný mladý muž...
Je a určitě se najde spousta žen, které by ho chtěly sbalit, a některé potvory umí pěkně nadbíhat, to mi věřte. Ale je to ubohé a trapné. Dokud nám bude vztah fungovat, nebude mít ani jeden z nás potřebu hledat útočiště jinde.
Vy takhle ale bouráte všechny mýty o vztazích starších “stíhaček” a mladších záletníků! Nehledě na to, že se nějaká ta nevěra často opravdu provalí.
Ale já jsem na to připravená! Už si dávno nemaluju růžové příběhy se šťastným koncem. Já už jsem osudem vycvičená, zocelená a třikrát zlomená. Vím, že happy end pokaždé nepřijde. Někdy to prostě nevyjde, ale život jde dál a je třeba se s tím nějak vyrovnat. Je logické, že třeba za deset let si Petr může najít nějakou ženu přiměřenou svému věku, protože co bude dělat se mnou, se šedesátiletou paní? A třeba ne. On mi vždycky říká, že nikdy nebudu stará, protože mám mladé myšlení. Ale i když to přijde, mně ta představa nijak zvlášť nevadí.
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Story, které je právě na novinových stáncích.