Vždycky mě vzrušovaly chlapácké typy: vysocí, se širokou hrudí, čím chlupatější, tím přitažlivější. Podle tohoto „mustru“ jsem si vybrala i otce svých dětí. Máme dvě kluky, dnes je jim šestnáct a sedmnáct.

Exmanžel je chlap jako hora, v sexu trochu agresivní, což mi ze začátku vyhovovalo. Časem jsem ale zatoužila i po něžném milování a láskyplném objetí. To nepřicházelo, ačkoli jsem o ně žadonila. On něhu a pohlazení nepotřeboval. Když jsem ho někdy chtěla polaskat, odstrčil mě. Ani po milování mě neobjal. Otočil se na druhou stranu a vzápětí spal jako pařez.

Postupně mi docházelo, jak moc mě to ponižuje. Připadala jsem si jako objekt určený jen k uspokojování manželových potřeb. Sex mě přestával těšit a muže jsem začala nesnášet. Odmítat jeho milostné nájezdy však nešlo, neměla jsem na to dost sil, takže si mě často bral i násilím. Už se to nedalo vydržet. Napřed jsem s dětmi utekla k rodičům a za pár měsíců jsme se rozvedli.

Nějaký čas jsem nechtěla o chlapech ani slyšet. Pak jsem se však seznámila s Pavlem, který byl pravý opak mého ex. Nevysoký, štíhlý, jemný, něžný a laskavý. Doslova jsem se koupala v jeho objetí a vychutnávala si milování plné lásky a vzájemného souznění.

Jenže ani ne za rok Pavel zemřel na rakovinu slinivky břišní. Byla to hrozná rána, dávala jsem se dohromady dva roky. Irenu jsem potkala náhodou, na vernisáži fotografií mého dlouholetého kamaráda Karla. Přistoupila ke mně se sklenkou šampaňského. „Tak ty jsi Zuzana? Karel mi o tobě dost vyprávěl. Prý taky celkem dobře fotíš. Nechceš si támhle sednout? Dáme řeč.“

Padly jsme si do oka, přišlo mi, jako bych Irenu znala už dávno, a ona to cítila stejně. Po vernisáži jsme zašly na vínko a dlouho do noci si povídaly. Vyprávěla jsem jí o svém nevydařeném manželství i o Pavlovi. Také Irena se mi svěřila se svým pohnutým osudem. Byla vdaná a měla dítě, které jí ani ne v roce zemřelo na akutní laryngitidu. Další už mít nemohla.

Objala mě a políbila

Najednou jsem pocítila k Ireně tak silný nával citu, že jsem ji vzala za ruku. Stisk opětovala. „Pojď, dáme si ještě u mě kafe,“ pozvala mě. Celou cestu jsme se držely za ruce.

Nakonec jsme si kávu nedaly, skončily jsme u vychlazeného šampaňského. Seděla jsem vedle Ireny na gauči. Pohladila mě po vlasech, objala a políbila. Překvapilo mě to, ale příjemně. Snad to způsobilo víno a šampaňské, že jsem se nebránila ani dalšímu laskání. Celým tělem mi proběhlo elektrizující vzrušení, jemuž jsem se nedokázala a ani nechtěla bránit. Odevzdala jsem se Ireniným polibkům a dotekům a nakonec jsem zažila neskutečně silné vyvrcholení.

Jen na zlomek vteřiny mi prolétla hlavou vzpomínka na Pavla a pak už tu byla pouze Irena, Irena…

Ráno jsem se z bytu tiše vykradla. Ještě spala a připadala mi krásná se svými kudrnatými vlasy a trochu chlapeckým tělem. Mé pocity ve mně vyvolaly zmatek.

Jsem snad bisexuálka? Nebo to bylo tím, že jsem se cítila citově i sexuálně vyprahlá a Irena mi něčím nepopsatelným připomněla Pavla? Nejsem schopna si uspořádat myšlenky. Irena mi volá, ale já se setkání bojím, i když po něm v duchu toužím. Co mám dělat?

Zuzana