Pustila jste se do budování největší obchodní sítě luxusního zboží ve střední Evropě. To už je jiná třída než soutěž Miss v Česku…
Mám výhodu, že nehraji sama, mám výborné parťáky. Letos jsem v USA strávila pět týdnů na business school ohledně akvizic, financí, řízení lidí. Stala jsem se většinovým podílníkem v již existujících společnostech, nezačínám tedy jako s Českou Miss úplně od nuly. Hodně mi radí Zdeněk a mám zkušeného společníka Bessela Koka. Ale konečné rozhodnutí je na mně.
Jste v byznysu opatrná?
Jsem opatrnější. Nesu si to od svých začátků, kdy jsem na dovolené počítala každou marku. Naučila jsem se sice místo tisícovek počítat desítky milionů, ale přistupuji k nim stejně jako k jednotlivým korunám. Rozházet miliony je snadné. Já ale cítím dvojnásobnou zodpovědnost.
Máte vůbec ještě čas na kamarády z dětství, na spolužáky?
Měla jsem v Brně před dvěma lety sraz dvacet let po maturitě. Shodli jsme se na tom, že jsme se od osmnácti let jako osobnosti už moc nezměnili. Mně řekli, že jsem je nepřekvapila, ode mne se to očekávalo, i když ne v těchto rozměrech. Mám spoustu spolužaček úspěšných ve svých oborech, mezi lékařkami nebo učí, a musela jsem konstatovat, že dívky jsou dnes spokojenější než někteří mí spolužáci. Všichni ale byli pozitivně naladění. Byla jsem příjemně překvapená, že debata nesklouzla do úrovně – no jo, ty se máš.
Pořádáte někdy babinec, pokec jen s kamarádkami?
Moc ne. Hodně si dopisuji mailem, když uložím děti. Kolem půlnoci sedím s iPadem v posteli, dám si dobré víno a komunikuji s kamarádkami. V květnu jsem slavila čtyřicáté narozeniny a udělala si velkou radost. Sezvala jsem nejbližší kamarádky, hlavně z Brna, na Modravu a udělaly jsme si čistě dámskou jízdu bez partnerů. Užily jsme si to.
Liší se váš den ve Švýcarsku, v Americe a v Čechách?
Výrazně. V Praze bývám jednou za pár týdnů na dva tři dny bez dětí. Je to velmi intenzivní. Setkávám se s hlavními partnery České Miss, řídím firmy. Snažím se vstávat kolem půl osmé ráno, schůzky většinou končím pozdě večer. Ve Spojených státech, pokud jsme doma, je to relax. Jsme s dětmi, sportujeme, já hraji golf. Také mám čas kreativně vymýšlet věci týkající se práce.
A švýcarský den?
Tam jsem maminka. Děti mají ve Švýcarsku školky a školu, své soukromí. Ráno s nimi vstávám, nejstarší Anabel už chodí do školy. Přestože jí je pět let, vzali ji na doporučení ze školky, že už je připravená na školní docházku. Zvládá čtení a počítání ve třech jazycích.
Michaela Maláčová – Nechci život proflákat
Tip KAFE.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.