Menhiry (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) představují kamenné bloky vsazené do země, obvykle bez jakýchkoli stop opracování.
Někdy tvoří celé řady nebo kruhy. Jejich zrod se datuje do období od pozdního neolitu až do druhé poloviny 1. tisíciletí př. n. l.
Velmi často jsou opředeny tajemstvím. Existují domněnky, že v krajině označují místa nadaná určitými anomáliemi magnetického pole, což se mohlo dříve využívat k nejrůznějším, zejména léčebným účelům.
Nejistota i příliv energie
V blízkosti klobuckého menhiru jsou běžně k vidění celé skupiny lidí, kteří zde relaxují nebo meditují. V tom, zda má Kamenný muž nějaké tajemné schopnosti, se však názory liší. Někdo tady má pocit nejistoty, jiní naopak poté, co se opřou zády o kámen nebo na něj přiloží dlaně, vnímají příliv blahodárné energie.
V roce 1994 se k menhiru vypravili v den letního slunovratu pracovníci Nadace pro studium a výzkum hraničních jevů, aby zde provedli speciální měření. Výsledky byly velmi překvapivé.
Z měření cesiovým magnetometrem vyplynulo, že menhir svou existencí způsobuje pokles okolního magnetického pole. Ještě záhadnější však je fakt, že měření při východu slunce v porovnání s večerem ukázalo posun této anomálie asi o jeden metr směrem na východ.
S Kamenným mužem je spjata další pozoruhodnost: před pár lety začal v obci Klobuky vyvěrat neznámý pramen, jenž se údajně zrodil právě poblíž menhiru.
Chemickým rozborem bylo zjištěno, že jde o vodu velmi kvalitní. V obci byla proto postavena kašna, z níž je možné zdarma čerpat - lidé sem dnes denně jezdí s objemnými kanystry.
O Kamenném muži se říká, že měl kdysi schopnost uzdravovat. Později však jeho potenciál slábl a dnes se údajně ustálil na necelých 50 procentech své původní hodnoty.
To je velká škoda, neboť jeho energie měla prý blahodárný dopad na lidi s poruchami zažívání, nemocemi žlučníku a jater, oslabenou imunitou a dalšími problémy, jež dnes trápí velkou část populace. Kdoví, možná že část své léčivé síly přenesl právě do onoho tajemného pramene…