Modeling je pro ni dnes už jen koníčkem, který jí pomáhá k odreagování od rodičovských starostí. A také prostředkem, jak sehnat peníze na charitativní projekty.
Před dvaceti lety, když se jako studentka poprvé – společně s Evou Herzigovou – vydala vlakem do Paříže, ale zdaleka netušila, že právě modeling jí pomůže odstartovat superhvězdnou kariéru. Do té doby se vždycky snažila být spíš nenápadná: „Měla jsem o sedm kilo víc, nemalovala se, sebevědomím neoplývala. V tanečních jsem se často bála, že si pro mě nikdo nepřijde. Na karneval jsem šla za stonožku, ne princeznu. Zevnějšek jsem neřešila,“ vzpomíná.
Právě to jí ale nakonec na prvním pařížském castingu pomohlo: její ambicióznější kolegyně vsadily na nápadný make-up, jaký byl tehdy, koncem osmdesátých let, momentálně v módě. Tereza, která se nemalovala skoro vůbec, měla úspěch. Její začátky ve světě modelek nicméně nebyly příliš triumfální: „Z mého nosu mi první agentura udělala komplex: Nesmějte se, když jste na castingu, vypadáte jak kůň, navíc máte malé uši, malá chodidla...“ Posílali ji jenom na focení podřadných katalogů a sedmdesát procent jejích výdělků tehdy, v roce 1989, navíc inkasovala komunistická agentura Pragokoncert. Dalších dvacet agentura pařížská. Zbývalo jí stěží na metro a na telefonní kartu.
Nad vodou ji prý tehdy držel jenom její tehdejší partner, který ji přesvědčil, že její nos není důvodem k mindrákům – právě naopak. A možná i proto o tom Tereza vzápětí dokázala přesvědčit svou novou agenturu, která ji začala „nabízet“ jako vycházející hvězdu. Právě tehdy, v roce 1991, přišel zvrat. Začala se objevovat na titulních stránkách časopisů a chodit své první přehlídky. Oblíbil si ji módní návrhář Karl Lagerfeld, pracující pro módní dům Chanel: „Tři roky si mě docela hýčkal. Já byla podle něho podobná egyptské zpěvačce Dalidě, která pro něj byla múzou. Měla ohromný nos, mluvila jako já. Tím jsem se mu dostala do nálady, stejně jako se později Claudia Schifferová svezla na jeho obdivu k Bridget Bardotové.“
Medvěd pomáhá
V polovině devadesátých let zatoužila se o svůj úspěch a bohatství s někým rozdělit. Vydala se do kojeneckého ústavu v Krči, kde zprvu chtěla pomáhat i jako sestřička. Brzy ale zjistila, že daleko vydatněji může pomoci, když zůstane u své původní profese a propůjčí charitě svou tvář a své jméno. První šek – na sto padesát tisíc dolarů! – získala od jistého irského podnikatele během cesty v letadle, kdy mu ukazovala fotky a vyprávěla příběhy dětí z krčského „kojeňáku“: „Ani se neptal, co s těmi penězi udělám nebo co za ně koupím. Jen mi řekl, že ještě nikdy neviděl tak energickou mladou ženu a na malou kartičku napsal ,sto padesát tisíc dolarů´,“ vzpomíná.
Léta vydatně pomáhala dětským domovům, nyní se ještě více angažuje na podporu pěstounské péče, která by dětem umožnila vyrůstat v rodinách, a ne v neosobních ústavech. Jedním z jejích nejnovějších projektů je Teribear – akce, během níž si veřejnost může zakoupit plyšáky a různé předměty s logem medvídka a tím přispět na opuštěné děti. Tereza doufá, že právě Teribear jí pomůže vynahradit prostředky, o které se kvůli hospodářské recesi ztenčí charitativní dary od velkých firem.
Svatba? Zatím ne.
Na její podivuhodně přímočaré cestě životem je jenom jeden viditelný neúspěch: krach manželství s dánským tenistou Frederikem Fetterleinem. Ani z toho si však jejich společný syn Tobias neodnesl žádné vážnější následky: se svými rodiči hodně cestoval už předtím, teď prostě jen občas pendluje mezi Prahou, Dánskem a Monakem. A těší se na sestřičku, která by měla přijít na svět na přelomu letošního května a června. Jejím otcem je Terezin nový přítel, Turek jménem Dominik Burak, se kterým se na veřejnosti poprvé objevila loni před Vánoci, na módní přehlídce na podporu projektu Teribear. O další svatbě Tereza Maxová nicméně zatím neuvažuje: „Vdaná už jsem jednou byla, myslím si, že to není záruka spokojeného vztahu,“ říká, ale dodává obezřetně: „Ale člověk nikdy neví.“