Český průměr

Donedávna jsme byli průměrná česká rodinka. Jirka se živil jako obchodní zástupce, já jsem stála za kasou v obchodě s dětským oblečením. Aby se děti udržely na škole a mohly přes léto poznávat svět, musely přiložit ruku k dílu a ve volném čase chodit na brigády. Měli jsme menší byt, ještě třetinu hypotéky na krku a auto na leasing. Nikdy jsme ale nestrádali a rezervy jsme pečlivě množili.

Dědictví

Jednoho dne jsem večer dorazila z práce a ve schránce čekal tajemný dopis. To, co v něm stálo, nám vyrazilo dech. Jirkův vzdálený příbuzný měl spoustu majetku a žádné přímé dědice, všechno tak rozdělil mezi ty, které měl upřímně rád. Nedělali jsme si velké naděje a doufali spíš v kousek pole. Pravdu a velikost daru jsme se dozvěděli až u dědického řízení o dva měsíce později. Ten den spadl Jirkovi do klína starší bytový dům na kraji Prahy. Hned jsme se na něj jeli podívat. Stáli jsme tam bez hnutí a beze slov. "Nebudeme dělat unáhlená rozhodnutí, dáme si měsíc na vytvoření geniálního plánu, co s tím." Souhlasila jsem a v hlavě se mi rojily myšlenky.

Logika vpřed!

Můj plán byl jasný. Z úspor dům opravíme, rozdělíme na šest bytových jednotek a začneme je pronajímat. Budeme tak mít každý měsíc jistý příjem a urychlíme splátku leasingu i hypotéky. Do šesti let bychom mohli dluhy nadobro odepsat a užívat si peníze. Možná bychom mohli našetřit i něco dětem do života a konečně vyrazit na vysněnou dovolenou a ne jen do kempu do Chorvatska. Byla jsem si jistá, že muž bude s mým návrhem souhlasit.

Hodinový hotel

Sedli jsme si na balkon, rozdělali lahev vína a začali spřádat plány. Jirka měl v očích zvláštní jiskru a bylo vidět, že je ze svých plánů nadšený. Doufal, že mě přetáhne na svou stranu. Ale jeho úmysly byly děsivé a neměly s logickým uvažováním a smysluplným využitím peněz nic společného. "Za ty roky jsme oba klopýtli a prošli si nevěrou. Vzpomeň si, jak ty dva obtěžuje hledat vhodný úkryt. Domů si chce brát milence málokdo. Nasekáme v domě malé pokojíky a uděláme hodinový hotel. Je to skvělé místo, hned u výpadovky. Bude to pecka! Ty chceš určitě splatit byt a auto, na to jsem taky myslel. V tom s tebou souhlasím. Zítra začnu obvolávat řemeslníky." Nevěděla jsem, jak reagovat. Mlčení ale ničemu nepomohlo.

Správným směrem

Po dvou letech od rekonstrukce jsme se téměř zbavili všech závazků, ale dobrý pocit z toho nemám. Jako bychom byli až na samém konci společnosti, podporovali záletníky a dávali jim k dispozici útočiště. Nemohla jsem z rukou smýt špínu, kterou s sebou tato profese přináší. Poprvé jsem se byla v domě podívat, když se slavnostně zahajoval jeho provoz. Na stěnách jsou tapety z rudého sametu, zlaté a stříbrné židle a plastové stolky, lustry jako z viktoriánského období, rolety, vysoké postele a ohromná zrcadla na stěnách i stropech. Dokonce je k dispozici půjčovna rekvizit podle toho, co koho láká. Všude je cítit pot, neřesti a podvod. Nechci být hnidopich, i já jsem podvedla. Ale nejsem si jistá, jestli chci přijít k penězům právě tímto způsobem. Jirka se střídá na recepci se svými kolegy, rozdává bičíky a žehná nemaželskému sexu. I přes moje výtky není schopen mě pochopit, hádky se kupí a partnerská pohoda se vytrácí.