„Není to moc příjemné, ale zase na druhou stranu jsem díky této potřebě dosáhla vysokého vzdělání a mám skvělou práci,“ vysvětluje hned na začátku Marika. Již od dětství měla nutkavou potřebu být ve všem nejlepší, nejkrásnější a chtěla být hlavně všemi obletovaná. „Začalo to už v dětství. Ve školce jsem si nehrála s dětmi, aby mě neumazaly nebo nerozcuchaly. Spala jsem na povel, snědla jsem vždy všechno a strašně si užívala ten pocit, který se dostavil při pochvale od paní učitelky.“

Ve škole její obsese pokračovala. Marika měla samé jedničky, psala úhledným písmem, nezapomněla žádný úkol, nosila nejvíce sběru apod. „Prostě jsem musela být ve všem nejlepší. Když jsem si nebyla jistá, ptala jsem se kamarádek, jak na tom jsou, a pokud lépe, dělala jsem všechno pro to, abych je zase trumfla.“ Marika velmi těžce nesla, pokud byl někdo lepší. „I když jen na chvíli nebo malinko, nenáviděla jsem ho. A přidala ho na seznam těch, které musím trumfnout.“

Nic se nezměnilo ani s přibývajícími léty. Marika stále touží po obdivu. „Jde mi o obdiv kamarádek, kolegyň a hlavně mužů. Snažím se být za všech okolností nejlepší a pokud to nejde, tak se alespoň snažím být vidět a zaujmout.“ Muže láká na inteligenci, hlasitý smích, tancem, prostě čímkoli, co se v tu chvíli jeví jako nejlepší strategie. „Je mi jedno, kdo se otočí a pískne, kdo mi pošle květinu. Rozplývám se nad jakýmkoli zájmem. Ať už je to kolega, známý, číšník, prodavač, policista nebo důchodce.“ Jenže tady nastává problém. Marika si neumí udržet žádný vážný vztah.

Podle wikipedie.cz poruchy osobnosti představují soubor trvalých povahových odchylek vytvářející nevyváženou a nenormální osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Problematické bývají hlavně proto, že svému „nositeli“ ztěžují život a mezilidské vztahy. Mezi specifické poruchy osobnosti patří také osobnost narcistická, kterou je právě naše čtenářka Marika. Charakteristické znaky jsou právě potřeba nekonečného obdivu, fantazie o úspěchu a moci, víra ve vlastní zvláštnost a výjimečnost, chybění empatie, využívání druhých, arogance, závist, neustálá potřeba soutěžit a porovnávat apod.

„Ano, mám problém udržet si vážný vztah. Je mi to totiž jedno. Je mi jedno, kdo mě chválí a obdivuje. Někteří muži to nedokážou pochopit a užraní žárlivosti odcházejí, jiní mě zase dostatečně neobdivují, takže opouštím já je,“ vypráví Marika. Navíc jí rozchody nedělají problémy. Stačí, že ví, že se brzy objeví někdo, kdo uznale pískne. „Jsem ráda, že mi do života vstupují noví a noví muži. Je to vlastně neustálý přítok obdivu.“ Marika má problém i se ženami-kamarádkami. Ani těch moc nemá. „Ženské to už nechápou vůbec a já si s nimi moc nerozumím. Jak bych mohla, když i s nejlepší kamarádkou mám potřebu soutěžit a prostě být lepší než ona,“ krčí rameny, ale přesto ničeho nelituje. „Jsem už taková. A jen tak se nezměním. Někdy namísto fantazií o tom, že jsem mezinárodní hvězda, sním o lásce, která by mě naplnila a stačila by mi. Jenže myslím si, že si mě nikdo nedokáže udržet. Žádný dlouholetý partner vás nebude obdivovat do nekonečna.“