Již delší dobu jsem pozoroval, že manželka není šťastná, což bylo znát na jejím chování i v intimním životě.

Ale na mou otázku, co jí chybí, když má krásnou rodinu, spokojené manželství a dobrou práci, vždy jen pokrčila rameny a odpověděla že vlastně nic. Že jsou to jen mé domněnky.

Nebyla naplněná

Asi jí naše manželství a rodina nepřipadaly tak krásné jako mně. Možná jsme si o těch věcech málo povídali. Nevím. Zřejmě jí chyběla komunikace na jiné úrovni než jen o dětech, domácnosti nebo zaměstnání. Pak se zapsala na nějaké přednášky. Byl jsem rád, že se začala o něco zajímat, a věřil jsem, že se zlepší i náš vztah. Jak jsem se mýlil!

Poprvé se vrátila celá rozzářená. Prý se seznámila s báječnými lidmi, kteří chtějí žít zdravě a hledají rovněž duchovní rozměr bytí. „V naší společnosti, která je zaměřena jen na materiálno, konzum, úspěch a výkon, je pro mě tato komunita jako živá voda,“ jásala.

Měl jsem být pozornější ke slovu komunita. Škoda že jsem se víc nezajímal o společnost lidí, s nimiž se začala stýkat. Jednou jsem se vrátil domů z práce, chtěl si pustit zprávy, ale televize nebyla!

„Dala jsem ji pryč,“ oznámila mi žena s úsměvem. „Je to zlo plné násilí, vytváří v domově negativní atmosféru, vysílá škodlivé záření. Nechci zničit život našim dětem ani nám,“ dodala kazatelsky. Děti plakaly, protože přišly o své oblíbené pořady.

Hrozně jsem se rozzlobil. Jak může dělat taková rozhodnutí bez mého souhlasu? „To ti nakukali tvoji noví přátelé, co?“ vztekal jsem se. Odpověděla mi, že to jsou její bratři a sestry. Že je jejich cesta správná a vede k uchování života na Zemi.

Zachránit svět

A tak manželka začala zachraňovat svět. Vyhodila mikrovlnku. Důvod: záření. Vařila samá „zdravá“ jídla, jen pohanku, vločky a jáhly. Zeleninu pouze bio a museli jsme ji konzumovat syrovou. Vůbec žádné maso ani ryby.

Děti odhlásila ze školních obědů, zakázala jim všechny mléčné výrobky a nutila je do sójového mléka. Začaly chřadnout a byly pořád nemocné, ale manželka tvrdila, že se jim čistí organismus, a až se náležitě vyčistí, budou zdravé jako ryby.

A pak je začala o víkendech vodit do komunity. „Je tam spousta dětí, uvidíte, že si s nimi budete rozumět,“ přemlouvala naše potomky, kteří měli s volným časem úplně jiné plány. Osmiletá Agáta chtěla bruslit, desetiletý Petr se chystal na hokej.

Manželka prohlásila, že dcera už bruslit nebude, protože bruslení je podobné tanci a podněcuje předčasně sexualitu. No a hokej je brutální sport, takže ze syna by vyrostl násilník. Děti brečely, já se s ženou pohádal, ale nakonec je na to setkání stejně odvlekla.

Vyčítám si, že jsem se zachoval jako slaboch. Měl jsem praštit pěstí do stolu, pustit děti za sportem a prosadit zdravý rozum. Jenže já ustoupil.

Agáta s Petrem se vrátili domů obtěžkáni literaturou, nad níž mi vstávaly vlasy hrůzou. Něco mezi křesťanstvím a pohanskými bludy. Chtěl jsem tomu šílenství udělat definitivní přítrž, vypukla scéna a manželka se i s potomky odstěhovala k rodičům. Ti už byli u komunity taky. Uvažuju o rozvodu a chci dostat děti do své péče. Mám šanci?

Jaroslav

Sám proti sektě nic nezmůžete

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Bohužel jsem se už mockrát setkal se spouští, jakou po sobě některé sekty zanechávají všude tam, kde jejímu působení někdo z nás nekriticky podlehne. Pan Jaroslav se přese všechno snaží hledat vinu u sebe. Kdyby s manželkou více či jinak komunikovali, kdyby si více všímal signálů její nespokojenosti, kdyby… V dané chvíli však nemá hledání viníků žádný smysl. Dnes je třeba najít v první řadě řešení.
  • Jen na okraj: abychom tak silně uvízli s jakékoli sektě, musejí se sejít nejméně tři okolnosti. Ta první je osobní dispozice, sklon hledat oporu v jednoznačných pravidlech a normách. Druhá podmínka je příhodná situace. Snáze podlehneme vábení sekty – podobně jako svodům drogy – ve chvíli, kdy se necítíme dobře, pracně hledáme novou životní náplň, případně nové směřování. Třetím faktorem je mnohdy i zcela nahodilé setkání se společenstvím majícím znaky sekty. Jakmile se v jednom čase a na jednom místě všechny tři faktory setkají, mělo by se naše okolí připravit na nejhorší.
  • Pod tímto pojmem si lze představit také situaci, s níž je nyní konfrontován pan Jaroslav, tedy stav, kdy jsou do hry vtaženy děti. Dnes si možná vyčítá, že se nezachoval alespoň v jejich případě jinak. Stejně mu však nikdo nedá záruku, že by tím čemukoli pomohl. Možná by vše jen oddálil, možná vyhrotil. Nyní by chtěl chránit alespoň je. Přitom bylo předem zřejmé, že sám proti sektě asi jen sotva co zmůže. Pokud to až dosud neudělal, pak by se měl co nejdříve obrátit se žádostí o pomoc na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Třeba by se mu ve spolupráci s ním podařilo získat předběžné opatření, kterým by děti byly zatím svěřeny do jeho výchovy. To je nejen efektivnější ale rovněž rychlejší postup než se začít rovnou rozvádět.