Milé Kafe.cz,

můj problém není v dnešní době asi nikterak výjimečný, ale přesto jsem si dovolila napsat, zvlášť proto, že vaše rady možná právě pomohou i ostatním.

S manželem jsme se seznámili před deseti lety v práci (bylo to moje první zaměstnání hned po škole) a netrvalo dlouho, pořídili jsme si postupně tři děti. Nejdřív to vypadalo velmi idylicky, manžel pracoval, já byla starostlivá matka a žena v domácnosti. Ačkoliv bydlíme na vesnici, nevadilo mi, že se nikam nedostanu. Skoro všechny sousedky měly také malé děti, takže mi nechyběly sociální kontakty. Naopak – byla jsem daleko spokojenější než těch pár stresujících měsíců v práci, která se mi moc nelíbila.

  • Manžel nás v pohodě uživil, ačkoliv to bylo na úkor toho, že stále nebyl doma. Pak ale dostal z ničeho nic výpověď.

Po čase si našel novou práci, ale opět přišla celkem brzy výpověď. Vloni v létě se mu to stalo již počtvrté a od té doby je jako vyměněný. Nesnaží se ani nic najít, leží doma na gauči a řve na děti, které samozřejmě běhají po domě jako vždycky běhávaly a dělají takový ten klasický hluk, který znají asi všechny matky, co jsou s dětmi doma. Marně jsem se mu snažila domluvit, ať vezme aspoň něco dočasně, že je zlá doba, ale on je naprosto zahořklý. Na vše má odpověď, že to nemá cenu, že ho stejně zase vyhodí. Jsem z toho zoufalá. Známí a kamarádi nám posílají různé nabídky na práce a brigády, co kde najdou, ale on se tam nejde ani zeptat. Nechce vzít prý nějakou práci pod jeho úroveň. Co mám dělat?

  • Na pracáku nemůže být věčně a i s podporou je to zoufalé.

Holky chodí do školy a ten nejmladší je ve školce. Já jako matka tří dětí také nemám moc šancí sehnat nějakou práci. Poraďte, prosím.

Alena