Těhotenství přišlo jako rána z čistého nebe, ale na novou životní roli jsme se s manželem připravovali zodpovědně a s očekáváním toho nejlepšího. I když jsme měli svůj režim a hodně času jsme investovali do jídla, cvičení a dalekých cest, příchod dítěte jsme vnímali jako příjemnou změnu. A všichni nás ujišťovali, že robátko všechno změní a od základů překope naše hodnoty.

Jakoby nic

Prožívala jsem pohádkové těhotenství a nijak mě neomezovalo. Nepronásledovaly mě šílené chutě ani nevolnosti, všechny testy vyšly na jedničku a pozvolna se mi klenulo malé bříško. V pátém měsíci jsme dokonce vyrazili na dvoutýdenní dovolenou do Izraele. Všechno nahrávalo tomu, že mateřství bude pohodová jízda. Mohly se podle mě psát těhotenské brožury.

Hororový porod

Manžel se akorát chystal do práce, když mi praskla voda. Jako provorodičku mě jímala hrůza, co bude následovat. I přes všechny metody, jak se uklidnit, jsem rodila neskutečných 14 hodin. Předporodní kurz, masáže hráze, dlouhé hodiny strávené u učení správného dýchání i podpora všech přítomných byla zbytečná. Měla jsem pocit, že mi někdo do hlavy vrazil hřebík, který brání zdravému úsudku. Neviděla jsem dítě a zázrak zrození, ale bolest a stres, který mi způsobuje. Příčila se mi představa, že bych měla hrát nadšení.

Bez emocí

Krátce po převozu ze sálu na pokoj jsem dokázala nahmatat povinnost a zodpovědnost, která se zrodila. Byl roztomilý, všechny prstíky a dvě očka, která bych nedokázala zradit. Přesto jsem se neuměla oprostit od pocitu, že ten uzlíček bere z mého pohodlí. Ani doma se situace neobrátila k lepšímu. Udělali bychom pro něj první poslední, nosíme ho na rukou. Jen nás oba, mě i manžela, svírá strach, že nepřijde změna. Vím, že se dokážeme i téhle výzvě postavit a nemám pocit, že bych byla špatná matka, nemám výčitky.

Možná je to jen prázdno po očekávání štěstí a nezměrné lásky.