Milá redakce Kafe.cz,

Mám hrozné podezření a chtěla bych se s někým poradit. Bohužel je to situace, ve které se ocitlo mnoho rodičů, a proto mi snad bude někdo schopen poradit. Mám strach, že moje šestnáctiletá dcera Eva bere drogy.

Je to skoro to nejhorší, co se rodičům může stát. Eva byla bezproblémové dítě, učila se s vyznamenáním a tak mě nikdy nenapadlo, že bych se s něčím takovým mohla potýkat. Eva studuje druhým rokem na střední škole a loni ve druhém pololetí se její prospěch hrozně zhoršil. Z jedniček a dvojek na trojky a čtyřky. Nejdříve jsem měla za to, že druhé pololetí v prváku prostě nezvládá, že na to nestačí, ale pak mi došlo, že ze začátku školu zvládala, jak se říká, levou zadní. Takže takový skok je nepravděpodobný.

Z jedniček a dvojek na trojky a čtyřky.

Špatný prospěch ale není jediný náznak – taky už ji doma skoro nevidím, tahá se s nějakou partou. Na to jsem přišla náhodou – když jsem ji s nimi zahlédla, jak se poflakuje po parku. Bylo to dopoledne, když měla být ve škole. Moc pěkný pohled na ně nebyl. Nejsem naivní, vím, že nelze děti posuzovat podle toho, kolikrát mají nebo nemají propíchané obočí, ale tihle mi opravdu připadali jako špína a poznala jsme mezi nimi několik známých firem, které jsou ve městě vyhlášení jako grázlové a recidivisti. Byly mezi nimi s Evou ještě dvě její spolužačky. Přiznám se, že jsem se zachovala zbaběle, že jsem byla tak v šoku, že jsem se raději schovala, aby mě neviděla. Když jsem ji pak doma konfrontovala, že jsem ji viděla a s kým, začala do očí zapírat. Doslova ze mě udělala slepého debila, který nepozná vlastní dceru.

Kromě špatného prospěchu záškoláctví, ponocování a tahání s podivnými existencemi mám pocit, že se mi doma začaly ztrácet různé věci. Spíš takové, které nejsou na očích a je u nich pravděpodobnost, že je dlouho nebude někdo postrádat. Třeba zlatý přívěšek po babičce, který jsem si chtěla po roce vzít na večeři a je nepravděpodobné, že bych ho založila. Ale zase to není tolik, abych na ni mohla uhodit přímo a peníze z peněženky jsem zatím nepostrádala.

Kromě špatného prospěchu záškoláctví, ponocování a tahání s podivnými existencemi mám pocit, že se mi doma začaly ztrácet různé věci.

Bojím se. Důkazů mám v ruce víc než dost a její odmítavé chování, drzost a přezírání jsou tak silné, že jsem si téměř jistá. Jenže co teď? Nic nepřizná. Můžu jí nechat udělat test z vlasů, jenže co dál? Mám ji zamknout doma? Tohle nebude fungovat. Když mi odmítá přiznat, že něco bere, tak ji ani nedostanu do poradny. Mám ji vyhodit na ulici? Ale co když se pletu? Co když s ní jen cloumá puberta?

Mám ji vyhodit na ulici? Ale co když se pletu?

Evin otec, můj bývalý manžel, bydlí na druhé straně republiky a myslí si, že přeháním. Jelikož jsme rozvedení už deset let a on má svou rodinu, i když má Evu rád a pravidelně se stýkají, nejsou si blízcí tak, jak bych chtěla nebo jak by otec a dcera měli být. A jelikož má vůči ní pocit viny, vždy se staví na její stranu, takže já jsem hysterka a mám na ni přehnané nároky. A co, že se trochu zhoršila ve škole?

Už nevím, jak dál. Jako bych byla jediná, komu na ní záleží. Prosím, poraďte mi, pokud někdo máte podobnou zkušenost. Nevím, co mám dělat. Mám jen silné podezření a řadu náznaků a vlastně žádnou moc, kterou bych jí mohla udržet dál od pochybných známostí a udržet doma.

Děkuji za jakékoli rady a zkušenosti.

Vaše čtenářka Renáta