Čtrnáct alb. Osm celosvětových turné. Devatenáct celovečerních filmů. Nespočet videoklipů, série knížek pro děti a vlastní nahrávací společnost. Těžko si představit dokonalejší a absolutnější naplnění slova „úspěch“, než je Madonnino čtvrt století trvající tažení světem šoubyznysu. Když coby malé, předčasně osiřelé děvčátko z předměstí Detroitu, které se muselo starat o osm vlastních i nevlastních sourozencůl, snila o zářné budoucnosti, možná si ji představovala právě takhle. A možná trochu jinak. Jedno je ale jisté: chtěla být slavná a bohatá. To byl její hlavní a konečný cíl. Jak sama několikrát přiznala, populární hudba se jí pouze naskytla jako ideální dopravní prostředek do cílové stanice. „Moje hudební kariéra se přihodila vlastně náhodou," prohlásila jednou. „Prostě jsem dostala smlouvu na desku a vydala jsem se tímhle směrem."
To je byznys!
V dokumentárním filmu S Madonnou v posteli, který natočila v první polovině devadesátých let, je jedna krátká a nenápadná, ale o to pozoruhodnější scéna. Režisérovi - který směl do té doby sledovat svou hvězdu s kamerou kdekoli a natočit ji doslova v jakékoli situaci - Madonna přibouchne dveře před nosem, když ji chce natáčet během obchodní schůzky. Vyhodí ho za dveře se slovy: „To je byznys!" Nevadilo ji, když ji zachytil v nejošemetnějších intimních situacích, nesnesla ale, aby ji točil, když se baví o penězích...
Madonna
A o penězích se Madonna bavit umí - velmi účinně a efektivně. Její obchodní partneři ji znají jako zdatnou vyjednavačku, která si vždy umí dohodnout ty nejlepší podmínky. Právě na její schopnosti a ochotě bojovat o peníze do posledního dechu pohořel její exmanžel Guy Ritchie, který se po rozvodu musel spokojit s daleko menším podílem na společném majetku, než na jaký měl podle zákona nárok. Podle zasvěcenců dostal něco kolem 70 milionů dolarů, což je zhruba polovina částky, kterou Madonně vynese pouze její nejnovější turné Sticky and Sweet.
„V tomhle směru je úplně stejná, jako když tenkrát bez halíře v kapse vstoupila do mé kanceláře," vzpomíná její někdejší finanční poradce. „Chce vědět úplně o všem. Nesejde na tom, jestli se jedná o jeden dolar nebo o deset tisíc. Osobně chtěla schvalovat každou sebenicotnější fakturu, kterou jsme za ni podepisovali."
Odvrat od zkaženosti
Jako většina velikánů šoubyznysu je ovšem Madonna živoucí snůškou rozporů. Před dvanácti lety se stala horlivou studentkou kabaly, mystické verze judaismu, a tu a tam - sama někdejší „material girl" - trousí výroky kritizující materiální směřování tohoto světa: „Lidé se řítí do pekel, pokud se neodvrátí od tohoto zkaženého chování. Od světa iluzí, které pokládáme za skutečné. Žijeme pro ně, zotročují nás a nakonec nám přinesou zkázu.“
Madonna
Součástí její odvrácení od „zkaženosti" - anebo možná součástí její důmyslně budované image - je také její kampaň na podporu Malawi, subsaharské africké zemičky těžce postižené AIDS a plné sirotků. „Lidé se mě pořád ptají, proč jsem si vybrala zrovna Malawi. A já jim říkám, že Malawi si vybralo mě," vypráví Madonna v úvodu dokumentárního filmu, který o této zemi natočila. „Zavolala mi jedna žena, která se v této zemi narodila a vyrůstala. Řekla mi, že tam je milión dětí, osiřelých kvůli AIDS. A že ty děti jsou všude. Žijí na ulicích. Spí pod mosty. Schovávají se v opuštěných domech. Jsou unášeny, znásilňovány..."
Sama Madonna si také dva z oněch malawijských sirotků adoptovala. Její dobrý skutek se ovšem záhy proměnil v kontroverzní bulvární kauzu, když vyšlo najevo, že její novopečený syn David tak úplně sirotek není. A jeho otec do médií prohlásil: „Vládní úředníci mi naznačili, že bude pro naši zemi dobré, když ho nechám adoptovat..." Madonna ovšem svůj boj o Davida vyhrála. Tak jako všechny ostatní boje, do nichž se v životě pustila. Pokud by tahle popkulturní ikona vůbec potřebovala nějaké příjmení, mělo by zní: Úspěch.