Foto: Isifa
Moje vnučka, osmiletá Karolínka, je hodně nadaná. Jde jí opravdu všechno. Už v pěti letech plynně četla a řešila jednoduché matematické příklady.
Místo nevyžádaných rad diplomacie
Odpovídá PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- Přes snahu o objektivitu je příběh paní Květy pouze její subjektivní pohled na dění v dceřině rodině. Kdyby ho vyprávěla Karla, zřejmě by vyzněl jinak. Možná by si stýskala, že se jí matka snaží zasahovat do života, a své výchovné praktiky by nejspíš dokázala zdůvodnit.
- Nicméně Květa má v mnohém pravdu. Určitě není zdravé, pokud je jedno z dětí jednoznačně preferované. Pochyb není ani o významu pohádek, ani o rizikových dopadech rivality a sourozeneckého srovnávání. Zvláště, když je jedné ratolesti trvale přisouzena pozice věčného outsidera.
- Těžko se můžeme divit tomu, že si Andrejka snaží vybojovat své „místo na slunci“. Volí však ke své škodě prostředky, jimiž si pozici v rodině ještě víc komplikuje. Trucování a agresivitu střídá útěkem do denního snění a hledání opory v někom blízkém.
- Květa je pro Andrejku vrba, která jí nabízí bezvýhradné přijetí. Jen by měla být opatrná, aby děvčátku v její přítomnosti neprocházely věci, které by procházet neměly. Šikanované děti totiž můžou mít snahu svou pozici občas trochu zneužívat. Stačilo by, pokud by se chovala k oběma vnučkám opravdu stejně.
- Květa by měla být opatrná s kritikou a nevyžádanými výchovnými radami. Někdy je mnohem účinnější mluvit jen o vlastních pocitech: že mi to a to dělá starost. Vrcholem komunikační diplomacie by ovšem bylo, kdyby sama dokázala přijít s tím, jak musí být těžké přistupovat stejně k tak rozdílným dětem, jako jsou Karolína a Andrea.