Jindy zdrženlivá zpěvačka, která dotěrné otázky odrážela nejčastěji humorem, je od zásnub s hokejistou Tomášem Plekancem médii bedlivě sledována skoro na každém kroku.

Jejich svatba a následná zpráva o Luciině těhotenství se pak staly přímo událostmi sezony.

Nemohu začít jinak než otázkou: Kluk, nebo holka?

Přesně tak. Kluk, nebo holka. Jiná možnost není. (smích) V tuto chvíli je tedy jistější alespoň znamení zvěrokruhu, ve kterém se má miminko narodit. Může být Kozoroh, ještě pravděpodobněji Vodnář.

Podrobila jste je detailnímu studiu?

Vůbec ne. Spíš než na znamení věřím výchově. Kocoura si přece taky nevybíráte podle toho, kdy se narodil.

Věříte výchově, ale do osobnosti člověka promlouvají také geny. Jakou těm přikládáte váhu?

Odhaduju to tak půl na půl.

Jak se vy osobně cítíte být „namíchaná“? Překvapil vás nějaký tón ve vaší povaze, který je typický pro někoho z rodiny?

To by asi spíš řekl někdo, kdo mě zná. Jen jsem si za ta léta v práci, kterou dělám, uvědomila, že když se nějaký projekt hodně podaří, všichni jsou šťastní, foťáky fotí a pije se až do rána, tak přesně v takové chvíli mám ráda naprostý klid a samotu. Aspoň na deset minut. Po premiéře, po maturitě, po promoci, po křtu desky…

Jaké změny stačilo přinést těhotenství do vašeho života?

Všechno je krásně vzhůru nohama.

Týká se to také emocí? Dokáže vás dojmout k slzám i roztomilá televizní reklama?

To ne. Spíš se víc směju, řekla bych.

Dovedete přejít výlohu obchodu s oblečením pro miminka bez zastavení?

Tak jako to dokážu s oblečením pro ženy, nemám tenhle problém ani s oblečením pro miminka. Teď spíš koukám na knížky o nich. V některých věcech se asi člověk nemění. Nejsem a nikdy jsem nebyla módemanka.