Slyšel jsem, že končíte s modelingem?!
Je pravda, že momentálně se to v modelingu u mě moc dál nevyvíjí. V lednu jsem v podstatě přehlídky nechodila. Asi není práce, protože mi to říkaly i jiné holky, takže to není o tom, že by nechtěli mě. Prostě nechtěli nikoho…
A co tedy teď děláte?
Teď jsem v pátém semestru Vysoké školy aplikovaného práva a chybí mi jen půlrok do bakaláře. Na konci šestého semestru pak přijdou bakalářské zkoušky. V červnu uvidím, jak to zvládnu.
Takže se vám vlastně hodí, že máte víc času na studium?
Samozřejmě, z tohoto pohledu je málo práce v modelingu, přesněji řečeno žádná práce, perfektní, měla jsem čas na učení. Na druhou stranu ale musím třeba zaplatit nájem a uhradit další náklady.
Až vystudujete a bude z vás právnička, tak nájem snadno zaplatíte…
(smích) To je ještě daleko, ale tahle profese se mi moc líbí, tak bych se v ní chtěla jednou uplatnit.
Když mluvíme o modelingu, finanční krize odnesla všechny nabídky?
Tak nějaké nabídky jsou pořád. Třeba přehlídky na diskotékách, ale ty já odmítám dělat. Skoro »u tyče«, v prádle v davu opilých lidí, to ne! To chce silný žaludek a ten nemám. Raději budu pracovat normálně a uvolní se tak místo pro další holky.
Na castingy, kde byste mohla získat zakázky, nechodíte?
Ne, nechodím, bývají tam stovky holek a nemyslím si, že to jsou korektní castingy. Je to pak nakonec vždycky ztráta času.
Taková krásná modelka, není to škoda pověsit už ve 22 řemeslo na hřebík?
Neříkám, že končím definitivně. Mám nějaké nabídky ze zahraničí, na příklad z Milána, ale mám školu, tak to nejde.
Jako modelka si určitě zakládáte na pěkném oblečení, dáte hodně na módní trendy?
Určitě se nenechám módou vláčet. Samozřejmě že sleduji, co se nosí, ale když se mi něco módního nelíbí, tak to prostě nenosím.“
Jaké je vaše nejoblíbenější oblečení?
„Džíny, triko, mikina a tenisky, to teď asi nosím nejvíc. Ale samozřejmě že občas si vyjdu do společnosti za dámu! Takže šaty, vysoké podpatky a tak.
Není to tak dlouho, co jste si nechala zvětšit poprsí, souvisí to i s vaší profesí?
Pokud myslíte modeling, tak částečně také. V první řadě jsem to samozřejmě udělala pro sebe! Mohu teď třeba chodit nahoře bez a to je třeba ve spojení s přiléhavým rolákem docela sexy, ne!? (smích) Baví mě sledovat ty reakce, když takhle jdu třeba do školy…
A ty výhody v modelingu?
Mnohé předváděné modely s plnějšími ňadry mnohem lépe sedí a vyniknou. Větší prsa jsou pro modelku samozřejmě výhodou.
Operaci jste tehdy, na rozdíl od jiných známých tváří, vůbec netajila.
Myslím si, že dnes už je to úplně jiné než v minulosti, kdy se o takových věcech veřejně vůbec nemluvilo. Bylo to takové tabu. Dnes jsou takové zákroky zcela běžné a žena se za ně určitě nemusí stydět.
Byla to bolestivá operace?
To víte, že to nic příjemného nebylo, když jsem se třeba probudila po operaci. Ale ta bolest se dala vydržet a naštěstí netrvala dlouho. A výsledek za to rozhodně stál, teď jsem moc spokojená a můžu konečně říct, že se mi moje prsa líbí! (smích)
Vy jste ale dostala od přírody do vínku perfektní postavu, přesto jste ji chtěla vylepšit…
Kdo je dokonalý? Já určitě ne, jsem se svou postavou docela spokojená, jen ta prsa se mi zdála moc malá. Naneštěstí jsem je »zdědila« po tátovi. A operací jsem si splnila své velké přání.
A jak si udržujete tak štíhlou postavu? Cvičíte?
Bohužel jsem strašně lenivá. Strašně bych chtěla mít takovou tu pevnou vůli, která by mě donutila se hýbat a tak třikrát čtyřikrát do týdne vstala a šla něco s tím tělem udělat. Teď jsem se přece jen dokopala k tomu, že jsem začala cvičit na Power plate (speciální stroj, na kterém se buď cvičí běžné cviky, např. sklapovačky, kliky a dřepy, nebo se cvičenec snaží vydržet v jedné pozici a protáhnout si tak jednotlivé části těla – pozn. red.). Tohle cvičení mi absolutně vyhovuje.
A co jídlo, odpíráte si něco?
V jídle si nic neodpírám.
Když jsme u té tělesné schránky, líčíte se ráda?
Líčení mě zajímá od 14 let, tak jsem také přemýšlela, že si udělám kurs líčení, že bych mohla líčit na přehlídkách. To mě baví. Nemám ráda, když mě líčí někdo jiný. Ale v tomto směru se vydala moje sestra, která studuje kosmetickou školu. Ale ta záliba mi zůstala. Když přijedu na přehlídku, tak mám tři kufry líčidel…(smích)
A co vlasy, jste přírodní blondýna?
To ne, mám tmavě hnědé vlasy.
Od kolika let jste za blondýnu?
Myslím tak od šestnácti let. Do té doby jsem nosila melíry, a pak jsem si říkala, že už to vyjde nastejno, když se nabarvím celá. A protože jsem přírodní bruneta, tak se mě vůbec nedotýkají vtípky na blondýny. Ale jsou samozřejmě lidé, co si o mě myslí, že jsem úplně ta pravá blondýna…
Jak často chodíte ke kadeřníkovi?
Chodím tak jednou za tři týdny… a naštěstí to mám teď ještě zadarmo. Byla to součást smlouvy z České miss, ale to teď vyprší.
Vám vyprší smlouva s kadeřnictvím, vaší nástupkyni Elišce Bučkové zase roční kralování v České miss. Viděla jste už finalistky letošního ročníku, co jim říkáte?
Holky jsou jako každý rok krásné. Do finále se přece dostaly ty NEJ z těch přihlášených. Vím, do čeho jdou a jak se budou cítit, ale držím jim palce, všem. Mám tam dvě známé, ale líbí se mi všechny.
Co byste dívkám, které se ucházejí o Českou miss, poradila? A před čím je do budoucna varovala?
Radit se nedá, každá to bude prožívat jinak. Snad jen klid, upřímnost a úsměv na tváři… Varovat bych je mohla leda tak před médii. Ne vždy je jejich zájem příjemný.
Doufám, že teď nemyslíte naše kafe.cz…
Samozřejmě že ne, vy jste na mě hodní…(smích)
Co vám vlastně zisk titulu královny krásy přinesl? Byla byste dnes někde jinde, nebýt titulu Česká miss?
| Kdo je Lucie Hadašová Narodila se 8. července 1986. Její rodina žije ve Strážnici na Slovácku. V roce 2007 se stala Českou miss, což jí otevřelo dveře do světa modelingu. Tomu se věnuje už od 13 let. Nezapomíná ale na zadní vrátka a studuje Vysokou školu aplikovaného práva. Tomuto oboru by se jednou chtěla věnovat. Její oblíbené motto: Všechno jde, když se chce! |
To je otázka, nad kterou jsem nedávno sama přemýšlela. Měla bych už hotového bakaláře, pravděpodobně, a studovala na navazujícím magisterském studiu. Jedno vím jistě, titul České Miss mi přinesl nejen zážitky, ale i cenné zkušenosti, ze kterých budu čerpat ještě hodně dlouho a jsem a za to vděčná.
Máte pocit, že jste si ten titul královny krásy dost užila?
Zpětně mi připadá, že jsem si tu pomyslnou korunku neužila. Člověk se ocitne v prostředí, o kterém nic nezná a tak trochu trvá, než se zorientuje. To už pak uběhne celý rok. Ale mám na co vzpomínat.
Myslíte si, že jste se za ty dva roky od zisku titulu vnitřně změnila?
Vnitřně jsem se nezměnila, pořád jsem Lucka ze Strážnice, spíše jsem se naučila jinak komunikovat a vystupovat před lidmi.