To vážně nemáš nikdy den blbec nebo na tebe nepadne splín či nějaké trápení?
Samozřejmě že i já mám své problémy, tak jako každý. Ale na ty běžné každodenní starosti se snažím nahlížet optimisticky. Ne vždycky to jde, ale říkám si, že ostatní za moje trable nemůžou, tak je s nimi nezatěžuju. Prostě se snažím na to nemyslet a neutápět se v tom. Život je příliš krátký a kazit si ho nepodstatnými záležitostmi by byla škoda.
To je od tebe vůči okolí hezké, já znám spoustu lidí, co pořád jen fňukají, což člověka dost ubíjí.
Snažím se. Protože jsem přesvědčená, že to, co kolem sebe rozdáváš, se k tobě vždycky vrátí zpět.
A funguje ti to?
Myslím, že ano. A určitě nejsem jediná, kdo zjistil, že když chodíte po světě s naštvaným výrazem, najednou jako by se mračili všichni. Ale když se usmíváte, jsou i lidi kolem vás příjemnější.
Komu se chodíš vyplakat na rameno, když už je toho přece jen moc?
Můj nejbližší člověk, se kterým řeším úplně všechno, je maminka. Ta mě zná dokonale a protože se jí svěřuju opravdu se vším, tak i kdybych nic neřekla, stejně na mně pozná, že se něco děje.
A říká ti to, co bys chtěla slyšet?
Občas právě neříká. (smích) A jelikož jsem Beran, stejně si to udělám po svém. Jenže po nějaké době většinou zjistím, že měla pravdu. Takže už jsem se naučila ji vyslechnout, počkat a důkladně popřemýšlet. Kolikrát totiž přijdu na to, že mi radila dobře a že jsem klidně mohla poslechnout hned.
Mluví ti i do výběrů chlapů?
Vzhledem k tomu, jak dobře mě zná, ví hned, který muž mě zaujme. Říká mi svůj názor, ale nepřehání to. Ví, že se stejně rozhodnu podle sebe.
A co říká teď?
Teď je spokojená, protože vidí, že já jsem spokojená a šťastná.
A co syn Lucas, ten je taky spokojený? Jak ten bere tvého současného partnera Michala?
Míšu bere jako kamaráda a svůj vzor, výborně si sedli, hodně i díky fotbalu. Jezdí spolu na tréninky a na zápasy a Lucas je nadšený.
Deset let není málo, ty sama věkový rozdíl mezi vámi neřešíš?
Já jsem poznala, že není důležitý věk, ale to, jak si dva lidi rozumí, zda jsou na stejné vlně, mají stejné zájmy, pohled na život a podobně. Nečekám, že by měl život běžet podle nějakých pravidel. A nerada dělám něco jen proto, že se to tak má dělat. Když to přirovnám k módě, tak jestliže jsou právě módní vysoké boty, nevezmu si je jen kvůli tomu, že to je trendy. Řídím se – nejen při výběru oblečení – svými pocity, intuicí, vlastním úsudkem a názorem. Věk není o datu narození, ale o tom, co má člověk v hlavě, a tam to má Michal opravdu hodně dobře srovnané.
Být svůj ovšem předpokládá celkem velké sebevědomí, aby člověk snesl i kritiku, ne?
To je fakt. Vzpomínám si, že jako malá jsem to snášela hůř. Ale právě maminka mi pomohla vybudovat si postupně zdravé sebevědomí. Nikoli přehnané. Příliš velké sebevědomí také bývá na škodu. Člověk nesmí ztratit pokoru, zvlášť v téhle profesi. Kdo ji nemá, daleko nedojde. Někdo udělá raketovou kariéru, začne být slavný a získá pocit, že je něco víc než ostatní. Jenže zapomíná, že je to práce jako každá jiná, a často skončí nečekaně ze dne na den. Když se to pak stane, nese to těžce. To jsem už viděla mnohokrát. Člověk musí stát nohama pevně na zemi a nezapomínat, že chodí prostě do práce jako každý jiný, řeší stejné problémy.
Tohle ale člověk často pochopí až s věkem. Ty ses stala hvězdou už ve dvaceti, a navíc téměř ze dne na den, jak se ti podařilo nezpychnout?
Měla jsem štěstí na dobré lidi kolem sebe. Dostala jsem především báječného kolegu. S Reyem jsme si rozuměli od samého začátku. Navíc byl starší a zkušenější, už předtím moderoval počasí. On – ale taky třeba Pavel Zuna – mě připravili na to, že může přijít popularita, která má nejen pozitivní stránky, ale že člověka bude nahánět bulvár, budou o něm psát lži, přijdou negativní ohlasy...
Na obrazovce Novy je to čím dál tím víc samá mladá modelka. Ty nemáš strach z dravých mladších konkurentek?
My jsme s Reyem původně nastupovali jenom na zkoušku, na dva měsíce. No a teď v létě to bylo 14 let a ještě jsme tady. Celou tu dlouhou dobu ale žijeme s tím, že to jednoho dne může skončit. Takže vím, jaké to je nastoupit hodně mladý, a všem přeju stejné štěstí, jaké potkalo nás. A také vím, že každá životní etapa má své kouzlo a až přijde má další, bude určitě taky krásná.
Jak dlouho si Lucie myslí, že jí a Michalovi vydrží prvotní zamilovanost? Hádají se vůbec kvůli něčemu? A nechystají se náhodou na miminko? Přečtěte si v nové Vlastě 41/2013.
