Za čtrnáct let působení Lucie v Televizních novinách jsem s ní vedl deset rozhovorů. Občas jsme spolu mluvili i dvakrát do roka, občas jsme se neviděli. Tentokrát jde o nejotevřenější interview o jejím soukromí, přestože před pár dny vyhlásila, že nový vztah se sportovním komentátorem Michalem Hrdličkou (23) nebude medializovat. Nenosí to štěstí. Jak je možné, že teď ve Story vychází tato její exkluzivní výpověď? Mírně jsem zneužil jejího přátelství, a také mi pomohla náhoda. Z první schůzky se omluvila, se synem potřebovala k doktorovi, a druhý den přijela pozdě. Ve stresu před blížícími se zprávami a pod vlivem špatného svědomí mě nechala nahlédnout i do svého soukromí. „Nepočítala jsem s tím, že budeme probírat takové věci,“ kárala mě po rozhovoru s úsměvem na tváři, protože Lucie se směje ráda a často a teď k tomu má ještě pádný důvod – lásku.
Znáte to přísloví: Co je v domě, není pro mě?
Znám. (smích)
Ale zjevně se ho nedržíte.
Odpovím vám také příslovím: Člověk míní, ale život mění!
Jak jste se do Michala zamilovala?
Upřímně nevím, jestli chci odpovídat na otázky až takto soukromého charakteru.
Co váš spolu těší?
Všechno.
Už jste někde cestovali? Kdy vás čeká první společná dovolená?
Už ji máme naplánovanou, teď nás ještě čeká cesta do Barcelony.
Těšíte se do Španělska na slunce?
Ano, Barcelonu znám, miluju přímořská města, zároveň je tam skvělý noční život, památky, můžete si udělat výlet na krásné pláže. Španělé jsou příjemní lidé, jejich kuchyně je výborná, ale my tam teď jedeme za jiným účelem – na fotbal.
Jedete se podívat na Messiho?
Přesně tak. A také na Iniestu, Piquého, Busquetse a další moje oblíbené hráče. (smích)
S kým budou hrát?
Barcelonu čeká odveta s AC Milán (utkání osmifinále Ligy mistrů se hraje 12. 3. -– red. pozn.).
Od kdy vás baví fotbal?
Od té doby, co se znám s Míšou. Sleduju, jak komentuje fotbalová utkání, a začalo mě to bavit. Nikdy jsem na takovém velkém zápase nebyla. Určitě to bude ohromný zážitek a moc se těším.
Stihnete v Barceloně i některé z dalších příjemných činností, o kterých jste mluvila?
Myslím si, že toho zvládneme hodně, jelikož tam budeme po zápase trávit ještě několik dní.
Vidím, že jste se svému partnerovi přizpůsobila. Dělá také něco on kvůli vám?
Říkal, že začne hrát golf, ale nejsem typ, že bych ho do něčeho tlačila. Když ho to chytne, budu ráda, když ne, budeme spolu sportovat jinak.
Neměla jste strach z jedenáctiletého věkového rozdílu?
Neřešila jsem to. Přesně v duchu přísloví – člověk míní, život mění. Ale nikdy by mě nenapadlo, že budu s partnerem o tolik let mladším.
Nebránila jste se takovému vztahu?
Jsem znamením Beran, který je emotivní, spontánní a do všeho jde po hlavě. Když se ozve srdce, hlava moc neřeší.
Jak vypadalo vaše první rande?
Ale to jsou vlastně jenom otázky soukromého typu. (smích) Michal mě pozval na jednu společenskou akci – to bylo naše první delší setkání. Známe se z práce už asi tři roky, kdy jsme se potkávali na chodbách na Barrandově. Je sice pravda, že mě Michal párkrát už někam zval, ale dlouho jsem odolávala. Asi jsem se bránila bližšímu seznámení. A pak přišel, jak to v životě chodí, moment, kdy jsem změnila názor. Pozvání jsem přijala a věci se začaly vyvíjet jinak.
Jak jste se cítila v době, kdy jste vztah s Michalem tajili?
Nikdy jsem o svém soukromí nemluvila. Vždycky jsem své lásky tajila do té doby, než nás někdo vyfotil. Pak se začnou psát úplné nesmysly a to už je lepší uvést na pravou míru. Takže nic jsem netajila, jen jsem to veřejně neprezentovala.
A před kolegy jste vystupovali jako partneři? (úsměv)
Samozřejmě jsme neukazovali, že spolu prožíváme vztah.
Varovala jste ho, co ho čeká?
Že se ze sportovního redaktora stane terčem paparazzi? Neměla jsem důvod mu to říkat. Myslím, že to dobře věděl.
Jak jste se vyrovnala s tím, když vaši lásku bulvár komentoval titulkem „Odsouzeni k zániku“?
My se tomu smějeme. Objevila se spousta článků. V jednom bylo, že se ke mně Míša odstěhuje za čtrnáct dní i s peřinou. Podle jiného budu do roka těhotná. Všichni nám plánují budoucnost. Ale nikdo neví, co bude, a nevíme to ani my. Když máte vztah, chcete, aby vydržel co nejdéle, ale všichni dobře víme, že to ukáže až čas.
Proč skončil váš vztah s Nikem?
Opět až moc soukromá otázka.
Vyčítáte si, že jste třeba něco měla udělat jinak?
Myslím si, že jsme udělali všechno správně. Zůstali jsme skvělí přátelé a jsme hlavně dobrými rodiči našemu synovi a snažíme se být i všichni tři pohromadě. Nemáme spolu žádné problémy. Za to jsem moc ráda.
Takže nepovažujete rozpad vašeho soužití za společnou prohru?
Nebereme to tak, protože teď spolu možná vycházíme lépe než dřív. Je to paradox, ale je to tak.
Jak se s rozchodem vyrovnal váš syn?
Ono není co řešit. My jsme s Nikem žili dlouhou dobu na dálku, takže pro malého vlastně žádná nová situace nenastala. Pořád má maminku a tatínka, se kterým si denně voláme. Nevyrůstá v konfliktním prostředí.
Co teď spolu s Lucasem prožíváte?
To co vždycky, procházky, hry a sportování. Těšíme se na hezké počasí, protože se po zimě konečně budeme věnovat venkovním aktivitám. Vyjedeme si na kole a budeme chodit na výlety.
Věříte, že se láska odráží na vašem vzhledu, že být zamilovaná je lepší než pět plastických operací?
Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela, ale je pravděpodobné, že když je člověk spokojený, tak se to projeví i navenek.
Jak se vám podařilo zhubnout?
Víceméně běháním kolem malého. Také chodím tancovat a hlídám si zdravý jídelníček.
Nevrátila jste se váhově do puberty?
Asi ano, mám nejméně kilogramů, co jsem v dospělosti měla. Je to příjemné, člověk se cítí dobře a to se pak odráží ve všem.
Jaké jsou teď vztahy mezi moderátorkami v Nově, když tam přibylo tolik krásek?
Z mého pohledu jsou vztahy ve zpravodajství přátelské. Každý se baví s každým a nikdo nemá s nikým problém, tak to alespoň vidím já. Musel byste se zeptat i kolegyň, jak to vnímají.
Dotýká se vás osud Karla Voříška?
Byli jsme dlouhá léta kolegové a já ho mám ráda jako člověka. Prožili jsme spoustu hezkých chvil. Vždycky jsme si navzájem přáli nejrůznější ocenění v anketách. Pamatuju si, že když jsem vyhrála já, tak měl Karel radost za mě. A já zase za něj. Měli jsme opravdu kamarádský vztah, celé té situace je mi líto.
Jak jste vyrovnala s tím, že patříte k těm nejzkušenějším a že by se ostatní od vás měli učit?
Děkuju za kompliment. Zní to dobře, ale já si to nemyslím. Nepovažuju se za vzor pro ostatní. Člověk se musí pořád zdokonalovat, což já také dělám.
Další zajímavé rozhovory najdete v novém čísle časopisu Story.
