Redaktor společenského čtrnáctideníku Story Milan Ležík ml. si domlouval rozhovor se zpěvačkou Lucií Bílou:

"Zítra mám křest videoklipu a pozítří focení. Co se sejít dnes v divadle? Za dvacet minut budu u služební vrátnice,“ napsala mi Lucie esemesku. Prokličkoval jsem dálnicí s ohodláním zaparkovat v Karlíně třeba na chodníku. „Nechcete jít na Aidu? Náhodou mi zůstaly lístky,“ vítá mě Lucie a uvádí mě do šatny. Úzká nudle, ve které se dva lidé těžko vyhnou. Jsou tu čtyři židle, i když je sama. Usedá na své místo u okna tak malého, že kdyby ji živili jen pomocí košíku jako Dalibora z Kozojed, byla by na dietě. Teprve teď mi dochází, že je ověšená nákupními taškami. „Co říkáte, líbí se vám ten svetřík?“ vybaluje první tašku a bez záváhání si svetr obléká. Postupně vyndává šest kousků. Všechno pletená móda a vše černobílé, jako by se už chystala na Černobílé turné, na které ovšem vyráží až na podzim. „Ten svetřík mohl být trošku větší, maličko mě táhne,“ zatváří se utrápeně.

Nestihla jste si ho vyzkoušet?

Obvykle nemám moc času. Nakupuju tak, že přijdu, ukážu a odnesu si to.

Co děláte, když vám potom oblečení nesedí?

Dávám ho kamarádkám. Ale tenhle svetřík bude perfektní. Jen si pod něj musím vzít něco jiného. Ale podívejte se... (ukazuje řetěz z céček na ruce).

To je hodně letitá móda. Proč je nosíte?

Dostala jsem je k narozeninám od Rudy z Ostravy. Byla jsem na jeho Vtipu za stovku. Měl je na ruce a chtěl mi udělat radost, tak mi je věnoval. Prý je sám spojoval. Víte, co mi Ruda nedávno provedl? Došla mi od něj SMS: „Je mi to líto. Mám tě moc rád, a proto chci, abys to věděla jako první, že mě vyhodili z Frekvence 1. Už tam ode dneška nejsem.“ Napsala jsem mu asi čtyři zprávy, aby si z toho nic nedělal, ať nezmatkuje, že je skvělej a že si to vedení třeba ještě rozmyslí. A on mi ten rošťák odpověděl, že si dělal legraci... Ale z toho svetříčku mám fakt radost. (Už se zase věnuje svému módnímu úlovku.) Je hezkej, ne?

Sluší vám.

Koupila jsem ho vedle kavárny svého partnera, která se jmenuje Cafe Modi. Pojmenoval ji podle mého posledního alba. A tak jsem zjistila, že k němu budu chodit nejen na dobrou kávu a na sladkosti, mají tam třeba úžasné čokoládové kuličky, ale taky vedle do bezvadného butiku s módou.

Projevuje se v kavárně nějak váš vliv?

Já bych to formulovala spíš tak, že jsem Petra chválila a chválila, protože muž, když je chválenej, tak se mu daří. Nás holky zase můžete pochválit za něco, co neumíme, a my se to rychle naučíme. V lásce to funguje tehdy, když žena muže obdivuje a on ji miluje. U nás je tak už čtvrtý rok.

Zpíváte teď v Aidě, což je muzikál o lásce. Jde podle vás o ideální, nenaplněnou lásku?

Hlavní hrdinové se milují, jde tedy o lásku naplněnou, jen ji nemůžou prožít. Zase si o tom v hrobce, než zemřou, můžou pokecat. Teď jde o to, jestli chcete být hrdina. Pokud ano, musíte umřít mladý a úspěšný. Já bych si s dovolením raději vybrala variantu umřít v zapomnění. Mně je jedno, že potom, až tady nebudu, se o mně přestane mluvit.

Proč jste se v Aidě záměrně upozadila a vybrala si vedlejší roli?

Pro hlavní role se vraždí. Ale já už jsem v pozici, kdy si můžu dovolit se hlavní role vzdát. Tolikrát jsem umírala jako Johanka z Arku, Božena Němcová, Carmen a Ginevra, že jsem si konečně po letech zvolila postavu, která odejde z jeviště po svých. Ale lákal mě i vývoj role a překrásné hvězdné kostýmy egyptské princezny. Proč by je měl nosit na jevišti někdo jiný? Míša Horáčková měla při premiérách největší děkovačku, protože její kostýmy jsou opravdu nevídané.

V Aidě se vystupujete s Vaškem Noidem Bártou. Jsou to příjemná sektání?

Jestli nám to nevyšlo jako partnerům v životě, tak na jevišti k sobě patříme. Máme podobnou energii a vnímání muziky. Vždycky se budeme potkávat. Pravda je, že když jsme hráli Carmen, tak diváci při naší rvačce trnuli, jestli tam nepřinášíme své emoce. Myslím ale, že to bylo jen podle scénáře. Vašek je pro mě mezi pány největší zjevení naší scény a neříkám to, protože ho znám. On má neuvěřitelné možnosti, nejenže je skladatel a hraje na všechny nástroje, ještě má nepřehlédnutelné charizma. Kombinuje v sobě to, co my ženy máme na mužích rády, tvrdost a něhu zároveň. On by pro svého bratra zabil, ale to já pro toho svého taky.

Je hezké, že o něm mluvíte tak pozitivně.

To já o všech svých láskách. Jen hlupák by si kazil hezké společné chvíle, které prožil se svým expartnerem. Vždycky se můžete rozcházet slušně a držet se u toho za ruku. Neberu to tak, že jsem měla ve vztazích smůlu. Spíš štěstí, že jsem věděla, kdy mám odejít, protože to nemá budoucnost a pro nás dva je to vlastně ta lepší varianta.