Uvítala mě u dveří, provedla svým otvovickým domem i zahradou, udělala mi kafe... Přitom pořád mluvila a bylo jí všude plno. LUCIE BÍLÁ (44) v sobě živel zkrátka nezapře. Přesto má sepsanou závěť a říká: „Všichni si myslí, že jsem spontánní, že jsem jak vítr. Ale já to mám v hlavě pěkně srovnaný!“ Nutno přiznat, že má, o čemž svědčí i její další slova: „Naučila jsem se být mužem. Život mě naučil, že se nemůžu spoléhat na to, že mě někdo udělá šťastnou, že se o mě někdo postará. To musím sama."

„Mám nádherný rok. Plní se mi sny. Vrací se mi věci, po kterých se mi stýskalo, potkávám lidi, s nimiž jsem měla nevyříkané věci. Navíc jsem si hrozně přála, aby po těch letech došlo k něčemu překvapivému i v mojí kariéře. Lidi už mě totiž začali brát jako samozřejmost, skoro nikdo mě nechválil. Bylo mi to líto, protože jako každá holka chci být chválená. Aspoň trošku. (směje se) A stalo se! Dostala jsem fantastickou nabídku účinkovat v obrovské, skvěle sledované show Česko Slovensko má talent. A najednou jako by ve mně lidi objevili Ameriku. Píšou mi krásné dopisy, jako když jsem poprvé vyhrála Slavíka. Ohromně si to užívám a odmítám rozhovory se slovy, že všechno, co o mně lidi chtějí vědět, se můžou dozvědět v neděli večer v televizi. Tam nejlíp zjistí, co si myslím a jestli jsem v pohodě.“


Tak to pojďme vzít popořadě. Které věci, po kterých se vám stýskalo, se vám vrátily?
Před deseti lety jsem přišla o nádhernou chalupu v Českém ráji. Nemohla jsem se s tím smířit. Je to neskutečně krásné, malebné místo s nádherným výhledem do údolí. Tam jsem svým rodičům kdysi řekla, že čekám Filipa, prožila jsem tam těhotenství, vždycky, když jsem tam jela, jsem měla pocit, že se vracím domů. A teď mám tu chaloupku zpátky! A všechno je tam jako dřív. Záclonky, které jsem šila, pec, kde můžu odpočívat, zavařeniny z ovocných stromů, poník i ovečky. A taky všechny ty krásné a čisté emoce. A já se tam zase budu moct jezdit schovávat.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Story, které je právě na novinových stáncích.