Láska k baletu se v malé Američance Lisse poprvé ozvala, už když jí byly tři roky a viděla vánoční klasiku, Čajkovského balet Louskáček. Na rozdíl od mnoha jiných děvčat, jejichž baletní sny postupem času vyblednou, ale ambiciózní Lissu její touha stát se baletkou neopustila. Absolvovala kurzy v prestižních baletních školách a ve čtrnácti letech začala tančit profesionálně. Jejím prvním působištěm se stala Bostonská taneční společnost, to ještě studovala střední školu, baletu se věnovala i během studia na univerzitě v New Hampshiru. Ještě během vysokoškolských studií se provdala za svou lásku Phillipa, učitele matematiky. Jako tanečnice neustále profesně rostla a ze všech stran se na ni snášela chvála. Vše se zdálo naprosto ideální.

V roce 2013 nastoupila tehdy 23letá Lissa do taneční školy vedené charismatickým a uznávaným rumunským tanečním mistrem, bývalým tanečníkem Cosminem Marculetiem, od jehož vedení si slibovala další profesionální rozvoj. Marculetiu se o jejích tanečních schopnostech vyjadřoval velmi pochvalně, dokonce jí slíbil hlavní roli ve své připravované produkci Louskáčka. Od podzimu 2013 dojížděla Lisa ze svého domova v Doveru v New Hampshiru nejméně dvakrát týdně na tréninky do jeho tanečního studia NEMA v Burlingtonu. Marculetiu byl nesmírně pozorný a přátelský, každé ráno, když se viděli, ji vítal polibky a objetím. Ač takové chování Lissa nepovažovala za úplně obvyklé, snažila se ho sama sobě vysvětlit tím, že se lidé z východní Evropy prostě takhle chovají. Pochybnosti rozptylovala i přítomnost jeho manželky Melindy, rovněž bývalé tanečnice, která ve škole také působila.

Nadšení a odlet za snem

Na jaře 2014 se měl Marculetiu zúčastnit jako porotce mezinárodní baletní soutěže ve svém rodném Rumunsku a nabídl Lisse, jestli by se nechtěla zúčastnit. Slíbil, že ji seznámí se svými tanečními kolegy z celého světa, což by jí mohlo vynést zajímavé nabídky na pohostinská představení. Lisa byla nadšená a i ti, kdo s Marculetiem vycestovali před ní, sdíleli její názor, že je to skvělá příležitost.

V březnu 2014 se Lissa rozloučila na letišti se svým manželem, s kterým byli svoji krátce přes rok, a spolu s Marculetiem a jeho dospělým synem, který také pracoval pro taneční studio svého otce, zamířila do pro ni neznámé země. Fotografie, které dávala během svého pobytu na sociální sítě, nenechaly nikoho na pochybách, že pobyt v Rumunsku je jejím splněným snem. Zachycovaly ji během soutěžního vystoupení i rozesmátou s ostatními účastníky a jejím učitelem, kterému veřejně děkovala za krásný zážitek.

Nikdo netušil, že se pro ni rumunský pobyt stal noční můrou s následky trvajícími ještě mnoho let. Její učitel, kterému plně důvěřovala, ji začal sexuálně obtěžovat již v letadle, kdy při nočním letu všichni spali. Obtěžování pokračovalo i po přistání, kdy se Marculetiu pomocí náhradního klíče dostával bez vyzvání do jejího hotelového pokoje a několikrát ji znásilnil. Totéž se opakovalo na návštěvě v jeho rodném městě, kam ji pozval, naposledy si na ni dovolil v taxíku, kterým konečně jeli na letiště na cestu domů. Jednomu znásilnění dokonce předcházelo Lissino zdrogování. Bylo jasné, že v takové atmosféře nemohla zcela vystresovaná, traumatizovaná Lissa v soutěži výrazně uspět.

Deset dní hororu

Když na hororových deset dní později vzpomínala, přiznala, že zpětně by situaci řešila zcela jinak a okamžitě odjela. Ale pod vlivem prožívaného traumatu se u ní objevila reakce známá jako „zamrznutí“. Její mozek, jako by chtěl Lissu chránit před traumatem, které zažívala, jí částečně bránil v uvědomění si situace. Paralyzovaná, ztracená sama v neznámé zemi se Lissa rozhodla předstírat, že je vše v pořádku, aby jí její tyran neublížil ještě víc a ona se dostala v pořádku domů.

Její rodina začala po jejím návratu okamžitě tušit, že se něco stalo. Lissa spala téměř 24 hodin a poté šokované matce přiznala pravdu. Její vyčerpaný organismus reagoval prudkým zvracením, které nepřestávalo, takže ji vyděšená rodina nechala hospitalizovat. V nemocnici provedli i testy na znásilnění, ale protože od posledního násilného aktu uběhlo několik dní, už nic neukázaly. U Lissy byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha a musela začít navštěvovat odbornou pomoc.

Láska k tanci

Přemýšlela, že balet úplně opustí, ale její láska k tanci zvítězila a k baletu se po čase znovu vrátila, již s jinou společností. A rozhodla se, že to tak nenechá. Třebaže Marculetiovi kolegové a studenti byli z jejího oznámení v šoku a nemohli tomu uvěřit, rozhodla se jít do emočně náročného sporu a svého bývalého učitele zažalovala. Marculetiu vše popřel a naopak spolu se svou ženou a synem zažaloval Lissu za pomluvu, která mu způsobila profesionální i lidskou újmu. Soudní spor trvá již šest let a stále není u konce.

Lissa se rozhodla bojovat za práva všech, kdo se stali obětí sexuálního násilí. Šíří osvětu o traumatech a jejich následcích a snaží se společnost poučit, jak dál jednat s oběťmi, aby se jejich trauma neprohlubovalo. Stala se ředitelkou neziskové společnosti Safe Haven Ballet, která organizuje zdarma lekce baletu pro oběti sexuálního násilí a pořádá baletní představení na pomoc této komunitě. Již šest let bojuje za svou spravedlnost, ale nevzdává se. Velkou oporou v jejím vyčerpávajícím boji, o kterém však věří, že bude vítězný, je její rodina a manžel, vzpruhou je pro ni i syn Westley, který nedávno oslavil první narozeniny.