Les Charlots – neboli česky Karlíčci – byli v roce 1966 tak okouzleni drsnými Rolling Stones, že se rozhodli založit podobnou kapelu a proslavit tak rodnou Francii. (I když Luis Rego se narodil v Portugalsku, abychom byli přesní.)
- Gérard Rinaldi si stoupnul k mikrofonu, Jean Sarrus hrál na basu, Gérard Filippelli a již zmíněný Luis Rego na kytary (sólovou a rytmickou) a Donald Rieubon (později ho nahradil Jean-Guy Fechner) si zkusil bubny.
Vzhledem k jejich bláznivým představením, na nichž předváděli scénky s jejich typickým humorem, se stali ve vlasti skutečně docela populárními, i když na Rolling Stones to skutečně nikdy nemělo. Zkrátka šli jinudy a jinou cestou i hudebními styly.
V roce 1970 si Luis Rego zahrál s Pierre Richardem ve filmu Roztržitý. Filmařské prostředí jim učarovalo a stejně tak jedna skupina francouzských filmařů objevila jejich komediální talent. A tak ještě koncem toho roku vznikl snímek La Grande Java, kde však hlavní hvězdou byla ve dvojroli Francis Blanche (tragicky zahynula ve svých 54 letech jen tři roky po premiéře filmu).
Snímek je sice dnes považován za nepříliš povedený, ale své diváky si tehdy získal. A tak už nic nebránilo tomu, aby Les Charlots začali natáčet „své“ filmy – s jedním odskokem v roce 1973 do komedie Pierra Richarda Nevím nic, ale řeknu všechno.
Měli štěstí, že jejich první snímky režíroval profesionál Claude Zidi – Bažanti z roku 1971 se staly nejpopulárnějším filmem toho roku, následující rok se stejným režisérem natočili další povedenou komedii Blázni ze stadiónu.
Zkusili i film pod vedením režiséra komedií Louise De Funése, Jeana Giraulta, ale film Bažanti jedou do Španělska prokázal, že si ve stylu humoru nesedli a jsou někde jinde než bláznivý defunésovský humor.
A tak se vrátili ke Claudu Zidimu, který s nimi ještě natočil další dva podařené snímky – Velký bazar a Bažanti jdou do boje. Poté je ale napadl – podle nich – výborný fór. Angažovali již 78letého režiséra slavných dobrodružných historických filmů s Jean Maraisem a on s nimi natočil parodii těchto maraisovských filmů – Čtyři sluhové a čtyři mušketýři a Čtyři sluhové a kardinál. Avšak šlo o nepovedený fór. I když diváci do kin přišli, filmy neměly tak vřelé přijetí jako ty od Claudea Zidiho.
I nadále se Les Charlots pokoušejí o parodie – Polibky z Hongkongu parodují Jamese Bonda, Bažanti a cizinecká legie válečné filmy, Bažanti kontra Dracula hororové snímky... Ale režiséři je nedokázali umravnit a ukočírovat.
- Návrat Bažantů z roku 1983 je už jen nostalgickým ohlédnutím. Ještě v roce 1984 se objevili v Nebezpečných známostech, ale šlo o vyložený propadák.
Projevilo se to, co postihlo mnohé jiné skupiny – dlouholeté partnerství vedlo k ponorce, členové skupiny na sebe začínali být alergičtí, k určitým antipatiím přispělo i to, že Gérard Rinaldi a Luis Rego se uchytili jako samostatní herci i v jiných filmech jiných filmařů a v podstatě šli ze snímku do snímku. V roce 1992 ještě Jean Sarrus napsal a režíroval Návrat Les Charlots, ale pak se definitivně rozešli.
Jean Sarrus se stal televizním moderátorem, Jean-Guy Fechner filmovým producentem a Gérard Filippelli jevištním technikem a osvětlovačem v divadle REX.
V roce 2001 se sešli po zhruba dvaceti letech od rozpadu skupiny v televizním pořadu, poté se začali opět vídat častěji a od roku 2005 příležitostně opět vystupují spolu a dokonce natočili i nové desky. Gérard Rinaldi vydal vloni dokonce sólové koncertní album a jejich společné L’Essentiel jim vyšlo v tomto roce. Také hrají na divadle a je možné koupit knížku 100 % Charlots o jejich úspěších i nezdarech, ale třeba i cestách po Evropě.
- V současné době jim pak všechny jejich filmy vyšly v dárkovém kazetovém balení nejen na DVD, ale i na Blu-Ray.