Propolis, lidově také nazývaný včelí kyt, je v přírodní medicíně velmi vysoce ceněn. Uplatní se jak při léčbě chřipky, tak třeba jako mastička k hojení ran.
Tomuto včelímu produktu bývá připisována až magická moc, ničí totiž bakterie, viry a plísně, působí proti zánětům a bolesti, zároveň posiluje imunitní systém a celkově povzbuzuje organismus. Aromatickou oranžovohnědou látku získávají včely z pryskyřic stromů. Hned po sběru do ní přidávají výměšky svých žláz. Využívají ji hlavně jako „dezinfekční nátěr“ vnitřku úlu a jako tmel pro utěsnění mezer. Také jím obalují těla vetřelců, například hmyzu a hlodavců. Zneškodněné „agresory“ tak vlastně mumifi kují, zabrání jejich rozkladu a tím i šíření škodlivých mikroorganismů v úlu.
Vzácnost propolisu je kromě jeho výjimečných vlastností dána také tím, že ho rozhodně není přebytek. Jeden roj ho dokáže vyrobit pouze kolem 300 g za rok. Včelaři ovšem znají způsoby, jak jeho produkci o něco zvýšit, například umístěním zvláštních sítěk do úlu.
Dražší než zlato
Záznamy o využití propolisu pocházejí už ze starověkého Egypta, kde ho používali nejenom k léčení, ale také po vzoru včel při mumifikaci těl faraonů. Znali ho starověcí Asyřané i Římané. Hippokratés s jeho pomocí léčil vředy zevně i vnitřně, patřil mezi základní vybavení legionářů při výbojích na sever. Každý voják měl u sebe dávku propolisu na ošetření zranění, ale také třeba vředů, abscesů, otoků a k utišení bolesti. Propolis měl v té době vyšší cenu než zlato. Hojivé působení této tajemné hmoty využívali také Mayové při léčení ušních, nosních a krčních problémů. Inkové jím snižovali horečku. Výjimečné vlastnosti přírodního prostředku potvrzuje i věda, která ho začala zkoumat již asi před 50 lety. Exaktní metody odhalily, že jde o látku s velmi proměnlivým složením, které závisí na tom, kde a jaké pryskyřice včely sbíraly. Poměr pryskyřičných složek, pylu, minerálů, enzymů, vosků a dalších látek není stálý, nelze tudíž připravit standardizovanou tinkturu nebo mast, která by vždy vykazovala stejné účinky. Hodně záleží na prostředí, odkud pochází. Jiné složení má ten z Nového Zélandu, jiné z Evropy a zcela jinou skladbu má propolis z Jižní Ameriky, který bývá obohacen o takzvanou kávovou sedlinu s analgetickými a protinádorovými účinky.
Výzkumy pokračují
Všechno ještě o tomto „zázraku přírody“ není odhaleno, výzkumy stále pokračují. Je už ale prokázáno, že se skládá z více než 300 různých složek, přičemž většina z nich jsou flavonoidy. Obsahuje také mnoho antioxidantů, fenolických sloučenin, aromatických i organických kyselin a terpenů. Je bohatým zdrojem vitaminů (A, B, biotinu a K), bílkovin, minerálů a stopových prvků (vápník, hořčík, železo, zinek, křemík, draslík, fosfor, mangan, kobalt a měď). Kyselina salicylová v něm je zodpovědná za to, že působí proti horečce i zánětům. Terpeny mají antiseptický účinek a fenoly regenerační. Pro jeho antibakteriální efekt se mu říká přírodní antibiotikum.
Jeho léčebné účinky jsou velice silné. V koncentrovaném stavu by mohl člověku i ublížit, proto se s jeho čistou neředěnou podobou běžně nesetkáváme. V lékárnách i prodejnách se zdravou výživou je dostupný již naředěný a namíchaný do různých past, mastí, roztoků a tinktur. Užívání je lépe konzultovat s lékařem, protože předávkování může například způsobit urputné průjmy. Propolis není vhodný pro astmatiky a alergiky, může u nich vyvolat záchvat. Pro všechny ostatní je však osvědčeným přírodním lékem na řadu bolestí a potíží.