Emma (Natalie Portman) je lékařka před atestací, která dospěla k názoru, že na vážný vztah nemá čas. Adam (Ashton Kutcher) zase o žádný vztah nestojí, protože poslední přítelkyně ho podváděla s jeho vlastním otcem. Tihle dva – hlavní hrdinové komedie Hlavně nezávazně – spolu navážou takzvané „přátelství s benefity“. Jinými slovy, nezávazné kamarádství, jehož hlavní náplní je příležitostný sex.

Sms, Facebook, Google

Přestože Hlavně nezávazně je jen a jen romantická komedie s patřičně hollywoodským finále, přece jen se v ní odráží jedno z velkých témat současnosti: fatální proměna, kterou prodělaly naše milostné vztahy pod vlivem digitálních technologií. Jednou větou ji shrnuje replika z filmu, v níž hlavní hrdina Emmě říká: „Pokud ti chybím, nemůžeš mi psát textovky, nemůžeš e-mailovat, nemůžeš mi napsat vzkaz po Facebooku. Pokud ti opravdu chybím, tak musíš za mnou doopravdy přijít.“

  • Ti z nás, kteří své partnery potkali před patnácti a více lety lety, nikdy nezažili éru digitálního randění. Nikdy neseděli s mobilním telefonem v ruce a nečekali zoufale na pípnutí textovky. Nikdy je nenapadlo „prolustrovat“ si objekt svého zájmu na Googlu. Neřešili, zda si svou lásku mají, či nemají přidat mezi přátele na Facebooku.

Láska přes internet

„Kdysi to bývalo tak, že kluk potkal holku a vyměnili si telefonní čísla. Očekávání vzrůstalo. Než poprvé zazvonil telefon, jeden i druhý si představovali svůj budoucí vztah. Pak zazvonil telefon. Dohodlo se rande. A bylo to,“ uvažuje Ashton Kutcher, který si ve filmu Hlavně nezávazně zahrál hlavní roli. „Dnes si také vyměníme telefonní čísla, ale místo telefonování píšeme SMS, protože tam nám nehrozí ty rozpačité momenty ticha, kdy ani jeden, ani druhý neví, co říkat. Každou zprávu desetkrát přepisujeme, aby to vypadalo, že nám na ní záleží, ale ne zas tak moc.“ Digitální komunikace nám zkrátka umožnila šikovně skrývat své zranitelnější stránky, vypadat „cool“, i když se tak vůbec necítíme.

O tom, s kým se chystáme na rande, si můžeme na internetu a na sociálních sítích předem zjistit, s kým se přátelí, co rád jí, jaké filmy se mu líbí a na co má alergii. Nic nás nepřekvapí. Nenecháme se zaskočit. Jenom autentické emoce se někam vytrácejí.

Pochopitelně, romantika milostných schůzek nikam nezmizela. Pořád tady je, jenom v trochu jiné podobě. Právě dnes proto získávají na důležitosti ty formy komunikace, které jsou jako vinylové dlouhohrající desky nebo ručně psané dopisy: zastaralé, poškrábané, ušmudlané, nepohodlné, ale... krásné.

Právě proto, že jsou nedokonalé. Je na nich totiž znát naše zranitelnost, naše ochota jít s kůží na trh. Říct: „Stojím o tebe a klidně budu riskovat i to, že se ztrapním.“

A co si o tom myslíte vy? Váš názor nás zajímá...