Lukeův penthouse nebyl vůbec tím, co Ali očekávala. Samozřejmě že byl velkolepý, to ano, ať už šlo o jeho velikost či o to, jak byl zařízený. Nepochybovala o tom, že všechno, od chromových světel visících v kuchyni z vysokého stropu po zvláštní kovovou sochu vyrůstající z chladné černé mramorové podlahy v hale, stálo spoustu peněz. Celé to místo, všech těch šest tisíc čtverečních stop, se však zdálo být tak neosobní, tak chladné, tak naprosto ne Luke.

„To zařízení je velmi… moderní,“ řekla opatrně, když seděli v obývacím pokoji a živili se sendviči a nápoji, které jim naservírovala Lukeova hospodyně, zdatná, ale zakaboněná starší žena, kterou Ali podezřívala, že se naposledy usmála za prezidenta Cartera.

Z oken sahajících od podlahy až ke stropu byl výhled na špičky stromů v nedalekém Central Parku. Ali se z toho trochu točila hlava. Měla pocit, jako by seděla někde v mracích, a ne v pohodlném červeném křesle s širokými područkami.

Luke se na ni mlčky díval. Seděl na opačné straně konferenčního stolku ve tvaru bumerangu, samé sklo a chrom. Přestože se z drahého značkového obleku nepřevlékl, vypadal, jako by sem nepatřil o nic víc než ona v jejích konzervativních khaki kalhotách, twinsetu a laciných mokasínech.

„Tobě se to nelíbí?“ zeptal se s nečitelným výrazem.
„Nejde o to, že by se mi to nelíbilo,“ začala váhavě a znovu se rozhlédla. V hlavě slyšela napomínání své matky o tom, že člověk má být ke svému hostiteli zdvořilý. „Jen to není můj šálek kávy,“ přiznala. Nebo alespoň to, co si pamatuju, že byl ten tvůj, dořekla v duchu, ale nahlas dodala: „Je to…

Je to velmi, ehm, moderní.“
„To ano. Na tom se, myslím, shodneme.“
Zaškubalo mu v koutcích úst a Ali se trochu uvolnila. Přesto měla pocit, že by se měla omluvit.

„Mrzí mě to.“
„Nemusí. Úplně podle mého vkusu to není taky.“

Ali nemohla říct, proč cítí takovou úlevu, když to slyší, ale bylo to tak. Zdálo se být prostě tak absurdní, že by muž, který jí kdysi trhal divoké lesní lilie, mohl teď dávat přednost například tomu bizarnímu kovovému aranžmá geometrických tvarů, které zdobilo stůl v jídelně.
„Tos to tu koupil zařízené?“

„Ne.“ Luke se rozhlédl a pokrčil rameny. „Když jsem to tu před rokem koupil, dal jsem návrhářce interiérů, se kterou pracuju na jiných projektech, volnou ruku. Řekl jsem jí, aby to zařídila ve stylu, který jí připadne pro ten prostor nejvhodnější.“

„A co tvůj vkus?“ nechápala. Šokovalo ji, že Luke dokázal utratit stovky tisíců dolarů, pokud ne víc, za nábytek, umělecké originály a doplňky, a za sebe nechtěl investovat víc než podpis na účtech. Na Trilliu se o základních opravách domku své babičky radil s Tomem Whiteym víc než týden.
Luke znovu pokrčil rameny. „Nejsem na zařizování žádný odborník. Kromě toho, tenhle penthouse je jen investice. Kromě spaní tu moc času netrávím.“

Ali si vzpomněla na svůj vlastní domov a na to, jak pro ni představuje určitý druh přístavu, místo, kde se po dlouhém dni může dát dohromady a dobít energii.
„Odborník nebo ne, určitě víš, co se ti líbí.“

Luke se ve svém křesle předklonil a pomalý úsměv, který se mu objevil na ústech, proměnil všechny Aliiny myšlenky týkající se zařízení bytu na prach.
„Oh, já vím, co se mi líbí, Alice.“

Odkašlala si rozhodnutá změnit téma. „Tak co budeme dělat?“
„Co bys ráda dělala?“
Než tomu mohla zabránit, pohled jí sklouzl k jeho ústům a v hlavě se jí spustila scéna z její kuchyně. Vybavila si přesně, kde tahle ústa chtěla mít.

Luke se usmál víc. Evidentně to věděl také. Ali uhnula pohledem.
„Říkal jsi, že zítra dopoledne máme domluvený golf, takže zbývá zbytek dnešního dne.“
„A večer.“

Ukázala na jeho oblek. „Musíš někam jít?“
„Ne. Neměl jsem čas se převléknout po obchodní schůzce, na které jsem byl dnes ráno. Večer jsem jen tvůj. Jen tvůj,“ řekl ještě jednou a Ali si vzpomněla, jak podepisoval poslední e-maily.

„Lukeu,“ začala vážně, když se jí podařilo polknout. „Jsem tu služebně jako jeden ze spoluvlastníků Saybrook‘s.“ Jejím vlastním uším to znělo směšně.
„Cokoli řekneš, Alice.“

„Lukeu -“
Zvedl ruku. „Jen konstatuju fakta. Když jsem věděl, že přijedeš, zrušil jsem všechny svoje další plány na víkend. Myslel jsem, že dnes večer bychom se mohli najíst v mojí oblíbené pizzerii blízko Hell‘s Kitchen a pak se svézt drožkou po Central Parku.“
Znělo to skvěle. A trochu příliš romanticky.

„Nemusel jsi kvůli mně nic rušit. Přivezla jsem si s sebou průvodce a všimla jsem si, že jsme cestou z letiště minuli několik muzeí a galerií. Nechci dělat problémy.“
„Ali, od chvíle, kdy ses dostala do puberty, s tebou mám jen problémy.“

„Vřelé díky.“ Jsem uražená, řekla si v duchu, přestože jí to zvláštně polichotilo.
„Problémy v dobrém smyslu toho slova,“ upřesnil Luke a zvážněl. „Myslel jsem, že jsi slíbila, že budeš nezaujatá. Žádné předsudky. Že bys ten slib už porušovala?“

„Jen si myslím, že bychom neměli odbíhat od práce.“
„V tom případě se musím k něčemu přiznat. Práce není to jediné, kvůli čemu jsem tě sem pozval.“
„Lukeu -“

Zavrtěl hlavou. „Dovol mi, ať ti ukážu svůj New York, Ali. Je to báječné město.“ Když dál váhala, dodal: „Prosím. Moc to pro mě znamená.“
V letadle mluvil Luke o možnostech. Ali polkla. Právě v tu chvíli jí tolik připomínal toho neklidného mladíka, který jí ukradl srdce, že nemohla udělat nic jiného než kývnout.

Luke ji ujistil, že večer bude neformální a že si může nechat na sobě to, co má, ale Ali se přece jen rozhodla se převléknout. Přivezla si s sebou pár jednoduchých šatů, které se hodily k praktickým pohodlným botám ukrytým v jejím kufru. Když však kufr otevřela, nic z toho, co bylo uvnitř, nepoznávala.

Navrchu ležel vzkaz.
„Moc nudné. Udělala jsem pár změn. Poděkovat mi můžeš později. S láskou, Audra.“
Kdy se jí tohle povedlo? Ali se cestou na letiště zastavila v Saybrook‘s. Provedla snad Audra svůj kouzelnický trik při té příležitosti? Nezáleželo na tom. Stalo se to.

Ali nejvíce ze všeho toužila zakroutit svému dvojčeti krkem, ale když z kufru vytáhla černé šaty, zjistila, že mumlá slova uznání. Jejich střih byl elegantní, nadčasový. Měly spadlé rukávy, hluboký kulatý výstřih a délku, která nemohla Aliným dlouhým nohám lichotit víc. Audra šaty skombinovala s lodičkami z teletiny s otevřenou špičkou a dokonce přidala i nějaké stříbrné šperky. Všechno dohromady to bylo klasické a současně střízlivým způsobem sexy.

„Jsem tvůj dlužník, sestřičko,“ zašeptala Ali a vyklouzla z khaki kalhot.

Luke telefonoval, když se vrátila do obývacího pokoje. Stál zády k ní, a tak si ho konečně mohla pořádně prohlédnout. Převlékl se do lehkých kalhot a na míru šitého sportovního saka. Jak tam stál před velkým oknem, vypadal jako prototyp městského intelektuála. Od svého odchodu z Trillia ušel tak dlouhou cestu a Ali věděla, že geografie v tom hraje tu nejméně důležitou roli. Cestou z letiště Lukeovi konečně řekla, jak moc je na něj pyšná, a to, jak se zatvářil, ji zahanbilo.

Vtom se Luke otočil, uviděl ji a tentokrát byl výraz, který se mu objevil v obličeji, spíš znervózňující.
Přestože byl téměř jistě uprostřed věty, svůj hovor okamžitě ukončil. „Musím jít. Podívám se na to v pondělí.“
Zaklapl telefon, vypnul ho a strčil do náprsní kapsy saka.

„Nechtěla jsem tě vyrušit,“ omlouvala se Ali.
„Nevyrušila jsi mě.“
„Znělo to jako že ano.“

Pokrčil rameny. „Je to otázka priorit.“
Připomnělo jí to, jak Bradley strávil na telefonu dvacet minut jejich schůzky.
„V tom případě mi tvoje priority lichotí.“

„Jen hlupák nechává krásnou ženu čekat.“ Prohlédl si ji od hlavy k patě. „Vypadáš nádherně.“
Ali si rukou uhladila šaty a pak si ji položila na bok. Snažila se z Lukeova neskrývaného obdivu nepanikařit. „To všechno Audra. Přebalila mi kufr.“
„Bůh jí žehnej,“ zamumlal. „Můžeme se najíst tady,“ navrhl.

„Slíbil jsi, že mi ukážeš svoje město,“ připomněla mu.
Luke zklamaně vzdychl a Ali se neubránila úsměvu. „To je pravda.“

Večeřeli v restauraci hned za pomyslnou hranicí městského obvodu Hell‘s Kitchen pyšnící se červenobílými kostkovanými ubrusy a hořícími svíčkami zastrkanými do starých láhví od chianti. Bylo to klišé a bylo to dokonalé a jídlo bylo lepší než cokoli, co si Ali pamatovala, že kdy jedla.

„Jak jsi to tu našel?“ zeptala se a dopila zbytek svého vína. Restaurace nebyla zrovna tím druhem podniku, do jakých chodí jíst multimilionáři. Svou uvolněnou atmosférou jí spíš připomínala Sandpiper.
„Claudio, majitel, mě zaměstnal, když jsem přijel do New Yorku. Pracoval jsem pro něj jako pomocný číšník pět dní v týdnu.“

„Myslela jsem, že jsi uklízel kanceláře.“
„To bylo moje noční zaměstnání. Tady jsem pracoval přes den.“
„Tys měl dvě zaměstnání?“

„Popravdě řečeno tři. O víkendech jsem taky parkoval auta pro jeden hotel blízko Rockefellerova centra.“ Ušklíbl se. „Dost rychle jsem přišel na to, že s minimální mzdou člověk v tomhle městě daleko nedojde.“
„To nikde,“ souhlasila.

„Proto jsi přece taky chtěla, abych dodělal střední školu.“ V jeho hlase nebyla žádná hořkost, když to říkal. Jen smíření a překvapivě snad i trochu lítosti.

„Věděla jsem, jaké jsou vyhlídky na slušný život bez alespoň středoškolského diplomu.“ Ali potřásla hlavou a zasmála se. „A jak se ukázalo, neměla jsem tak úplně pravdu.“

Luke se však nesmál. „Ne, měla jsi pravdu, Ali. Vydělávat peníze takhle bylo nepředstavitelně těžké. Měl jsem zatraceně plné zuby makarónů a sýra, než se na mě konečně usmálo štěstí a mohl jsem si dovolit steak.“
Něco mezi nimi jako by se v tom okamžiku změnilo. Že by se staré rány konečně začaly hojit?

„Já bych tomu štěstí neříkala,“ řekla Ali. „Vždycky jsi byl chytrý, pracovitý a cílevědomý.“
„Myslím, že tenkrát jsi říkala paličatý.“
Teď bylo na Ali, aby se cítila provinile. „Ať už jsem tomu říkala jakkoli, svůj dnešní úspěch si zasloužíš.“

„Musel jsem se sebou něco udělat. Měl jsem toho hodně co dokazovat.“
„Kvůli svému otci?“
„Tenkrát jsem si to myslel,“ připustil Luke a dodal o něco tišeji: „Myslím, že jsem taky chtěl dokázat, že za něco stojím, tobě.“

To Ali překvapilo. „Proč?“
„Já… Tenkrát jsem byl pro všechny nikdo.“
„Pro mě ne,“ vydechla. Vždyť Luke byl pro ni celý její svět!

Několik dlouhých minut oba mlčeli. Pak se Luke zeptal: „Přeješ si někdy, aby se dal čas vrátit zpátky?“
Přikývla. „Ano. Ale snažit se změnit minulost nemá vlastně žádný smysl.“
„To je moje Ali. Vždycky tak rozumná.“ Zasmál se, natáhl se a hřbetem ruky ji pohladil po tváři. „Řekl bych, že budu prostě muset dál pracovat na budoucnosti.“

Po večeři vzal Luke Ali na projížďku drožkou po Central Parku, jak slíbil. Seděla proti němu na vybledlém rudém vinylovém sedadle, nohy překřížené ostýchavě v kotnících a ruce složené v klíně. Udělala si něco s vlasy. Stáhla si je dozadu, ale zřejmě ne do obvyklého ohonu, neboť některé pramínky jí stále splývaly po krku. Vypadala jako královna, jako tmavovlasá Grace Kellyová na prohlídce svého nového knížectví. A k Lukeově velké radosti se zdálo, že to, co vidí, se jí líbí.

Její výraz prozrazoval přesně, na co myslí. Byla postupně příjemně překvapená a pak fascinovaná – stejně jako Luke, když poprvé vyšel na Pátou Avenue z kostrbatých ulic dolního Manhattanu a objevil tuhle bujnou zelenou oázu uprostřed mrakodrapů a rušného centra města.

„Chci ti něco ukázat. Překvapení,“ řekl spiklenecky, poklepal kočímu na rameno a zašeptal mu do ucha, kam má jet. O pár minut později zastavila drožka vedle velké skupiny bronzových soch. Ali si je chvíli zamyšleně prohlížela, než jí to došlo a opravdu od srdce se rozesmála.
„Ach, panebože! To je Alice v Říši divů.“

Luke se rozesmál také. Ulevilo se mu, že se jí to nedotklo. Přestože nenáviděla, když se jí jejím křestním jménem říkalo, na Trilliu bylo veřejným tajemstvím, že za ně vděčí lásce své matky k hlavní hrdince klasického příběhu pro děti.
„Napadlo mě, že by se ti to možná líbilo. Když jsem na tuhle skupinku narazil poprvé, vzpomněl jsem si na tebe.“

Usmála se na něj a on si vybavil ten den před šesti lety neuvěřitelně jasně. Tenkrát byl venku běhat a vydal se jinou trasou než obvykle. Po svém objevu si pak původní trasu přizpůsobil tak, aby kolem soch běžel pokaždé. Někdy se u nich zastavil, našel si klidné místo a posadil se, aby se mohl dívat na malé děti, jak se škrábou na hlavu Bílého králíka nebo šplhají po muchomůrkách, aby se mohly usadit hlavní hrdince na klín.

„Právě teď si připadám jako Alice,“ přiznala. „Můžeme se podívat zblízka?“
„Jistě.“ Luke vstal a pomohl jí z drožky. Společně došli k sochám a Ali se opřela o gigantickou bronzovou muchomůrku. Zpoza jejího ramene se na Lukea šklebil Kloboučník.

„Škoda, že tu nemám foťák,“ posteskl si Luke. „Tohle by byla skvělá fotka.“
„Já foťák mám. Je v kabelce.“
Luke došel do drožky pro Alinu kabelku a ona z ní pro něj vylovila fotoaparát.
„Úsměv,“ nařídil Luke dívající se na ni hledáčkem.

Usmála se na něj a Luke ji zatoužil strhnout do náručí a jít s ní někam pracovat na možnostech, o nichž se zmiňoval. Jakmile však byli zpátky v drožce, něco mu ne a ne dát pokoj. Nedokázal to přesně popsat, ale měl pocit, jako by sem Ali nepatřila, a to dokonce ani když stála vedle své jmenovkyně. Přistihl se, že přemýšlí o tom, jestli by kousek přesazeného michiganského trillia mohl v Central Parku vůbec růst…

Když se vrátili do jeho domu, byla už tma. Po jízdě drožkou se na její přání prošli kolem několika bloků, povídali si a prohlíželi si pamětihodnosti. Ali prohlašovala, že musí vychodit trochu té večeře, přestože podle něj neměla nikde ani jediný gram nadbytečný.

V jednu chvíli ji chytil za paži a odtáhl ji od obrubníku a zřejmě ji zachránil před tím, aby ji newyorské taxi, jehož řidič byl rozhodnutý odbočit doprava i přesto, že na semaforu naskočila červená, připravilo o kolenní čéšky.
„Tady si musíš dávat pozor, kam stoupáš,“ napomenul ji, když na něj tázavě pohlédla.

Dlouho se na něj zamyšleně dívala. „To vidím,“ řekla pak.
Luke nechal své prsty sklouznout po její paži, našel její ruku a propletl své prsty s jejími. Od toho okamžiku ji už nepustil. Držel ji dokonce i při jízdě výtahem do penthousu a palcem jí hladil hřbet ruky.

Ani jeden z nich nic neříkal, dokud se dveře výtahu neotevřely a oni nevystoupili.
„Dnes večer jsem se skvěle bavila, Lukeu. Díky.“
Ali pustila jeho ruku a ustoupila, což mělo znamenat, že dnešní večer právě skončil. Kolik let uběhlo od chvíle, kdy pro něj schůzka končila chvatným polibkem na prahu – v tomhle případě pro změnu na jeho? Zdálo se, že přesně to se tu odehrává. Možná je to tak nejlepší, blesklo mu hlavou. Musel si promyslet, jak postupovat dál, aby Ali nevyděsil. Momentálně byl sám dost nervózní.

„Rádo se stalo. I mně se to líbilo. Na turistu jsem si nehrál už pěkně dlouho.“ Zastrčil ruce do kapes kalhot. „Asi bychom se měli rozloučit. Zítra ráno nás čeká golf a Havenhurst je odsud asi hodinu jízdy.“

Ali se usmála. Nějak se jí podařilo, že vypadala, jako by se jí ulevilo a současně byla zklamaná. Nebo to bylo jen Lukeovo ego, co potřebovalo věřit, že v jejích očích zahlédl lítost, než je sklopila?
„Tak to si opravdu raději popřejeme dobrou noc.“

„Doprovodím tě ke dveřím,“ nabídl. Testoval sám sebe. Testoval je oba, neboť dveře, o něž tu šlo, vedly do její ložnice.
Ali myslela, že si Luke dělá legraci, ale o pár minut později se zastavili na prahu pokoje pro hosty, kde měla spát.
„Tak,“ řekl Luke. „Jsme tu.“

„Ano,“ souhlasila a v žaludku se jí probudili k životu nervózní motýlci.
Teď mě políbí, pomyslela si. Byla si tím jistá. Ten pohled v Lukeových očích už znala, viděla ho předtím a víc než jednou či dvakrát vedl nejen k líbání.

Možnosti. To slovo jí provokativně zaševelilo v mysli. I přesto měla v úmyslu odolat pokušení, které představoval. Když se však sklonil, zvedla k němu obličej. Její ukvapená předsevzetí byla zapomenuta. Jeho ústa se na okamžik přiblížila k jejím. V příští vteřině uhnula stranou a vtiskla jí letmý polibek na tvář.

„Dobře se vyspi,“ zašeptal Luke.
„Ty taky.“
„To sotva,“ zamumlal nebo alespoň Ali měla dojem, že to slyšela. Ať se propadnu, zaklela v duchu, jestli si nemyslím totéž.

Od chvíle, kdy Ali poprvé objevila golf, byla přesvědčená, že hrát je nejlepší hned po ránu, když na golfových drahách ještě leží rosa a jediní další hráči na hřišti mluví tichými uctivými hlasy vhodnými pro veřejné knihovny či kostely.

Mokrá tráva sice její hře nijak zvlášť nesvědčila, ale stejně to celé mělo své kouzlo, které podle jejího názoru měnilo golf v téměř náboženský zážitek.
A tak sedíc v jejich vozíku na asfaltové cestičce u prvního odpaliště Ali pohlédla na bujnou vlhkou trávu a usmála se. Měli před sebou přímý par 4, jamka byla dobře viditelná a snadno dosažitelná za předpokladu, že člověk zůstal na dráze, která byla na jedné straně ohraničená stromy a nádhernými kvetoucími keři a párem pískových překážek na straně druhé.

„Je to hezké hřiště, i když jestli míček zahraješ stranou nebo falší, budeš mít potíže,“ poznamenala.
„To ale ke golfu patří, nebo ne? Chceš si udělat hru o něco zajímavější?“ zeptal se Luke.
„Myslíš hrát o něco?“ ucedila suše.

Něco podobného už navrhoval, i když tenkrát věděla, že to, co má na mysli, se ani vzdáleně nepodobá situaci, kdy golfisté hrají na jednotlivých jamkách o peníze.
„Svým způsobem.“ Natáhl se, chytil ji za límec trička a řekl polohlasně: „Už jsi někdy hrála svlékací golf? Jeden kus oblečení dolů pokaždé, když tvůj míček skončí v trávě?“

Ali cítila, jak jí začíná být horko. Přesto se jí však podařilo se zasmát. Ten návrh byl neslýchaný. Naprosto neslýchaný. Patřící do… říše fantazie.
„Ty prostě jen doufáš, že mě připravíš o koncentraci,“ obvinila ho.
„To není všechno, v co doufám, Ali.“

Ali pohlédla na fairway a rozhodla se dělat hloupou. „Vůbec mi nevadí, když si to nějak zpříjemníme. Co kdyby ten, kdo prohraje, zaplatil pití v klubu?“
„Tomu říkáš zpříjemnit si hru?“
„A co jsi měl na mysli ty, kromě toho, že si budeme cestou ke každé jamce svlékat oblečení? To by nás nejspíš oba dostalo leda tak do vězení.“

„Kromě jiného,“ zamumlal polohlasně a vzápětí dodal: „Já nevím. Ať o výhře rozhodne vítěz. Kdybys vyhrála ty, co bys chtěla?“
Ali pokrčila rameny, ale něco ji napadlo, a než to mohla zcenzurovat, vyhrkla: „Masáž chodidel. Chci, abys mi, ehm, namasíroval chodidla.“
„Abych ti namasíroval… chodidla?“ Černá obočí vylétla k vlasům. „Hm, jak jsi tomu říkala posledně, když jsem ti masíroval nárt?“

Předehra.
Ali mlčela a Luke ji pohladil po tváři a prstem jí zvedl bradu. „Podle mě to vypadá, že bychom mohli vyhrát oba, pokud se ti podaří mě porazit.“
„A když vyhraješ ty?“ zeptala se tiše. „Co bys chtěl?“

Luke se na ni podíval. Ali se zachvěla, ale byla to teprve jeho slova, z čeho jí najednou vyschlo v krku.
„Budu chtít tebe.“ Podal jí ruku. „Domluveno?“
Budu chtít tebe. Co přesně tím myslí? blesklo jí hlavou.

Vysvětlení, která se nabízela, ji děsila a současně dojímala. „Nejsem si… jistá, že rozumím.“
„Já myslím, že rozumíš.“
Sáhl po její ruce, ale místo, aby ji stiskl a potřásl s ní, zvedl ji k ústům a políbil citlivé místo v její dlani.

Podrobnosti jejich dohody se ukázaly být diskutabilní. Přestože den začal hezky, kolem deváté se zatáhlo a nakonec je z hřiště vyhnal déšť ve chvíli, kdy jim zbývalo zahrát ještě čtyři z domluvených osmnácti jamek. Po zbytek dne se však Ali v duchu nepřestávala vracet k jejich sázce a k tomu, jak se na ni Luke díval, když říkal: Budu chtít tebe.

Ten večer se domů vrátili pozdě. Luke vzal Ali znovu do města a tentokrát byl jejich cíl o něco luxusnější než včera večer. Díky Audřinu zvyku strkat nos do cizích věcí měla Ali i na večeři v pětihvězdičkové francouzské restauraci, kterou Luke vybral, opět něco vhodného na sebe. Po večeři ji vzal na Broadway do divadla a zásluhou jeho vlivu měli nejen ta nejlepší místa, ale i zaručený vstup na uzavřenou party pro herce poté, co spadla opona.

Luke se opět choval jako dokonalý džentlmen. Doprovodil Ali ke dveřím její ložnice, ale tentokrát, než se s ní rozloučil, ji vzal do náručí a políbil ji tak ohnivě a naléhavě, že ji překvapilo, že to nespustilo hasicí systém.
„Chci s tebou dnes v noci zůstat, Ali,“ zašeptal jí do vlasů. Objímal ji a prsty ji pomalu hladil po zádech. Ali to katapultovalo zpátky v čase k okamžiku, kdy se poprvé milovali.

Bylo jí osmnáct a své panenství mu nabídla na dece na opuštěném kousku pláže. Nad hlavami se jim třpytily hvězdy a měsíc je oba zaléval chladným stříbrem. Luke ji chytil za nezkušené ruce zápasící s knoflíky jeho džínsů, a to i přesto, že po ní zoufale toužil.
„Jsi si jistá? Nechci, abys toho litovala.“

Nelitovala toho. Tenkrát ne. Ale teď by toho litovala. Panna už nebyla dávno, ale měla hodně co ztratit, pokud šlo o Lukea. Celá se chvěla touhou, ale stejně řekla: „Nemyslím, že je to dobrý nápad. Já… Ráno odjíždím.“
„Zůstaň se mnou.“

Ta tři slova se Ali zaryla hluboko do srdce. Nežádala Lukea kdysi přesně o totéž?
„Nemůžu.“ Udělala od něj pár kroků vzad. „Musím jet domů.“

„Domů.“ Přikývl a cosi v jeho výrazu jí připomnělo ztraceného mladíka, kterým kdysi býval. Vztáhla k němu ruku, ale on se už otočil a odcházel od ní.
Jakmile byla Ali ve svém pokoji, klesla na okraj postele, zadívala se na svůj odraz v zrcadle s černým rámem a sama sobě začala v duchu nadávat. Připustila, aby se stalo to, co si přísahala, že nikdy nedovolí. Zamilovala se znovu až po uši do Lukea Banninga.