Foto: Isifa

Na rozdíl od jiných historických zlomů se ale při něm majetek také „rozdával” obyčejným lidem. Skvělý nápad. Jen praxe se poněkud zvrtla.

Prvního listopadu tomu bude 20 let, co prodejem kuponových knížek začala privatizace na český způsob.

Světově unikátní záležitost, podle Miloše Zemana loupež století a podle Václava Klause velký úspěch. Pravdu mají, jak už to bývá, zčásti oba.

Čas nadějí a snů

„Ještě moji pravnuci by mi museli chodit močit na hrob, kdybych je finančně nezabezpečil v té krásné době, kdy se rozdával stát,” nechal se nedávno na jednom dobročinném večírku slyšet jeden úspěšný český podnikatel.

„S charitou musí člověk začít sám u sebe!” pravil vesele ten dobře naladěný muž (jeho jméno raději neuvádíme, protože jeho výroky nemůžeme doložit).

Ďábelské fondy

Ďábel se skrývá v detailech, praví staré rčení. Tady těmi „detaily“ bylo na 550 privatizačních fondů, jež stát nedokázal uhlídat. A podle mnohých odborníků se o to ani moc nesnažil. Bylo politikům jedno, jakým způsobem se kapitál přeskupí a soustředí i kdo přitom přijde zkrátka? To by dodnes zajímalo třeba klienty Harvardských fondů, CS fondů i okradené majitele akcií řady podniků. Policie jim přitom nijak moc nepomohla. Je to sice historie, ale ta se může změnit ve velmi živou současnost ve chvíli, kdy podvedení lidé začnou žalovat český stát, že je nedokázal ochránit – a požadovat odškodné. Mimochodem, podle některých expertů by tunelování fondů nezabránily ani současné zákony.