Nejčastější kartou, kterou má v Česku v peněžence asi každý, je klasická debetní platební karta. I když je její využití široké, většina z nás ji používá hlavně na výběr peněz z bankomatu. Ovšem stále více lidí si uvědomuje, že platební karty slouží i na úhradu zakoupeného zboží nebo služeb. Poplatky za transakce platebními kartami jsou nastavené tak, aby motivovaly k placení kartami a nikoli jen k výběru hotovosti z bankomatů. V obchodní síti ovšem stále převažují výběry z bankomatů, tvoří asi 80 % z celkového počtu transakcí. Trend je ale pozitivní a rok od roku je možné sledovat nárůst bezhotovostních plateb kartami.
Časopis Vlasta
Debetní nebo kreditní?
Základní rozdíl mezi kreditní a platební kartou je, že při placení „normální“ platební kartou utrácíte peníze ze svého účtu. Jestliže zůstatek na účtu klesne na nulu, debetní karta jednoduše přestane fungovat do té doby, než se na účtu objeví další peníze.
U kreditní karty to jsou peníze banky, která vám je dala k dispozici. Pokud peníze vrátíte do určitého termínu, poplatky jsou oproti klasické kartě výhodnější nebo vám je banka odpustí úplně. Jestliže ale prostředky neuhradíte ve stanovené lhůtě, naskakuje vám poměrně vysoký úrok, a pokud si nedáte pozor, může vás utrácení cizích peněz vyjít dost draho.
Plastové pokušení
Kreditky jsou velkým pokušitelem. Jestliže nevidíte, jak vám peníze odtékají, nebolí to tak, jako pohled do prázdné peněženky. Vydání kreditní karty je podmíněné pravidelným příjmem v určité výši. Od toho se odvíjí i množství peněz, které máte k dispozici. Kromě toho funguje i tzv. Bankovní registr, což je společná databáze bankovních společností obsahující informace o úvěrových vztazích mezi bankami a jejich klienty. Pokud tedy máte v jedné bance vysoký úvěr nebo splátky nesplácíte, může se snadno stát, že vám další kreditní kartu v jiných bankách odmítnou vydat.
Platební karty
Kreditka je malý plastový rarášek napomáhající „shopaholismu“, tedy chorobnému nakupování, které má podobné příznaky jako gamblerství. Shopaholik nedokáže odolat nutkání koupit si nějakou věc, i když na ni nemá nebo ji nepotřebuje. Když utratí vlastní peníze a úspory, obvykle se zadluží u známých, ale i u finančních institucí.
Drahý špás
Nebezpečí představují i kartičky nebankovních institucí. Mnoho společností nebo obchodních domů má vlastní úvěrové karty s lákavou nabídkou. Můžete za ně dostat peníze nebo zboží v určité hodnotě, někde vám začátek splácení odloží. Zákeřností jsou poměrně vysoké úroky, takže zboží nebo služby nezřídka přeplatíte i o několik tisíc korun. Scénář bývá všude podobný – při prohlížení drahé elektroniky vás osloví upravený sympatický mladý muž, který vám nabídne možnost koupit ji i bez sáhnutí na peněženku. Nebo vám plastová kartička s magnetickým proužkem připutuje v obálce rovnou domů. Může znít už přímo na vaše jméno, stačí ji jen podepsat. Je tedy vždy jen na vás, jestli si takovou kartu aktivujete, nebo ne. Pokud není karta aktivovaná příslušnou společností nebo neznáte PIN, je v podstatě neškodná. Ovšem utratíte-li z ní byť jen malou sumu peněz, může se roztočit spirála věčného splácení. Jestliže tedy nechcete tuto kartu využívat, bude nejlepší, když ji vrátíte odesílateli včetně dopisu se stručným vysvětlením. Ten vám bude současně sloužit jako záruka před dalším zneužitím karty.
Žena s platební kartou
Promyšlený marketingový tah
Nakupování je běžná potřeba moderního člověka, jen nakupováním získáte věci každodenní spotřeby. Uvědomují si to i obchodníci, kteří lákají zákazníky různými způsoby. V tom jim napomáhají hlavně velká nákupní centra. Lidé se tam stahují jako mušky na víno, cítí se příjemně, jsou součástí určitého společenství. Kreditní a jiné karty tvoří součást marketingových tahů, jak vytáhnout z lidí peníze. Právě jednoduchost jejich použití z nich dělá mocný nástroj konzumu. Důležitým psychologických stimulem je to, že při placení kartou nevidíte, jak vám peníze ubývají. Právě moment, kdy máte dát hotovost z ruky, vás podvědomě vede k hlubšímu přemýšlení o nutnosti nákupu.
Kartičky bez rizika, aneb aby vám platební karta nepůsobila problémy, držte se následujících rad:
| 1. PIN kód nenoste v blízkosti karty. Pokud si ho nemůžete zapamatovat, uložte si ho do mobilu pod neurčitým jménem. |
| 2. Nenechávejte kartu bez dohledu. I když s ní platíte v restauraci, mějte vrchního stále na očích. |
| 3. Zkontrolujte si částku, která je uvedená na dokladu z platebního terminálu ještě před podpisem dokladu nebo zadáním PINu. |
| 4. Nedávejte číslo karty neznámým lidem nebo společnostem. Obzvláště opatrní buďte při nakupování přes internet. |
| 5. Pokud vám kartu někdo ukradne nebo ji ztratíte, nahlaste to okamžitě bance, která kartu vydala. |
| 6. S blokováním karty je spojený poplatek, který může dosáhnout výše až několika tisíc korun. Záleží na typu karty a bankovním ústavu, který kartu vydal. |
| 7. Jestliže se vám karta poškodila nebo zlomila, odevzdejte ji bance. Předejdete tak možnému zneužití. |
Zajímavosti o kartách
První platební kartu začala v roce 1914 vydávat americká telefonní a telegrafická společnost Western Union Telegraph Company. Byla vyrobená z plechu a stálí zákazníci mohli telefonovat nebo posílat telegramy bez okamžitého placení. První bankovní kartu vydala v New Yorku The Franklin National Bank v roce 1951. Protože vydávání karet bylo nákladné a nepřinášelo očekávaný zisk, banka jejich produkci zastavila. Dalším ústavem, který začal vydávat platební karty, byla Bank of America a stalo se tak o sedm let později. Po roce fungování už kartu (plastovou!) vlastnil milion klientů. Do Česka přišly platební karty až mnohem později. První platební karta byla u nás vydaná v roce 1988 Živnostenskou bankou jako dispoziční karta k tuzexovému účtu. A od poloviny roku 1989 vydávala Česká státní spořitelna svým klientům ke sporožirovým účtům karty k výběru z bankomatů.