Milé Kafe.cz,

Znáte ty pohádky, jak se jeden za něčím žene, málem se kvůli tomu staví na hlavu a když toho konečně dosáhne, zjistí, že vše co si představoval a na růžovo namaloval, je špatně? Tak to se mi stalo.

„Jednoho dne bylo hotovo a od té doby mám pocit, že zešílím.“

Je mi pětatřicet, s manželem jsme deset let, máme dvě děti - Matyáška (7) a Haničku (2). Bydleli jsme v pěkném 2+1 v paneláku v Praze v Hloubětíně, což se s jedním malým dítětem v pohodě dalo. Asi před čtyřmi lety jsme si ale uvědomili, že bychom chtěli ještě jedno dítě a s ním se už do bytu nevejdeme. Hledali jsme větší byt, ale nakonec v nás zvítězila touha postavit si nějaký domeček nedaleko Prahy. Bude to lepší pro děti. Nebudu to zbytečně protahovat, po hektických letech, kdy jsme stavěli a ještě k tomu jsem rodila, jsme se začátkem minulého roku nastěhovali do vysněného domečku. První půl rok byl nabitý akcí, zařizování zabralo mnoho času a k tomu obě děti, to mě zaměstnalo až až.

„Kamarádky jsou daleko, babička je daleko, manžel se vrací až večer a utahaný.“

Jenže jednoho dne bylo hotovo, Matyáš chodí do školy a Hanička už tolik práce nedá, i když je to pěkné kvítko. A od té doby mám pocit, že zešílím.Nudou, nečinností a jednotvárným skákáním kolem domácnosti! Jak to, že jsem se nenudila, když jsem byla doma s Matyášem? Bylo vždy kam zajít. S kamarádkami jsme se sešly na celé odpoledne v parku i s dětmi a probraly všechno možné, novinky z práce, co je dobré si přečíst, drby… však to znáte. Když bylo ošklivé počasí, sešly jsme se v bytě. Navzájem jsme si hlídaly děti, takže nebyl problém někam vyrazit s manželem. Ale teď?

„Mám pocit, že každým namočením ruky do jaru mi IQ klesá o bod.“

Kamarádky jsou daleko, i když jsem si nějaké našla i tady, není to ono. Jsou fajn, ale důvěrné přátelství se mi s žádnou nepodařilo navázat. Babička to má daleko a nechce tu spát, takže večerní výlety do Prahy jsou pasé. Veškerá má aktivita se soustřeďuje na dům a mám pocit, že každým namočením ruky do jaru, mi IQ klesá o bod! Manžel se vrací pozdě večer, utahaný jak kotě, takže o nějakém popovídání nemůže být ani řeč, leda tak o víkendu. Kulturní život v okolí do dvaceti kilometrů se zredukoval na restaurační zařízení a nedělní fotbalový zápas okresní ligy.

„Mám chuť ten barák podpálit a koupit si garsonku!“

Pomoc! Mám chuť ten barák podpálit a za vyplacenou pojistku si koupit garsonku v Praze, kde se budeme všichni mačkat štastní až do smrti.

Existuje na moji situaci vůbec nějaký lék?

Vaše zoufalá čtenářka Kamila