Do zamřížovaného vchodu bývalého obchodu, který se stále zamyká, vchází Láďa. Nenápadný hubený devětadvacátník tady našel útočiště i práci. Je 10.00 hod. a pracovní terapeutické dílny v Domě Šance se rozjíždějí. Dnes tu pracuje šest klientů. Budou tu do pěti. Mezi nimi i Láďa. Chodí sem od Vánoc.

„Přivedl mě sem kamarád, kterého jsem poznal v Praze. Tehdy jsem neměl nic,“ vrací se do minulosti. Do metropole přijel nedoučený automechanik ve 22 letech za vidinou dobrého výdělku. Za sex.

„V děcáku se mi ulevilo. Řekl jsem to řediteli, jenže ten s tím nic nedělal… Tam jsem byl do sedmnácti a jezdil do učení do Mladé Boleslavi,“ nastiňuje svůj další osud Láďa. Mladý muž se časem dostal do pasťáku a do azylového domu v Jablonci, kde pracoval v pekárně.

Férově říká: „Nebavilo mě to! Chtěl jsem dělat automechanika, to jsem prošvih.“ S pěstouny se naposledy setkal v osmnácti. Jel k nim na návštěvu. Proč? „Nikoho jsem neměl. Otec byl v klidu a matka asi doufala, že jsem to zapomněl. Víc jsem u nich nebyl.“

Vyrazil do Prahy za placeným sexem s muži. „Myslel jsem, že dostanu za hodinu pět tisíc. Omyl. Někdy jsem čekal i čtrnáct dnů, jestli si mě někdo vezme. Býval jsem v Chotkových sadech,“ říká s tím, že sex pro peníze má občas dál, ale chce toho nechat. Jenže peníze potřebuje…

Práce v dílně si váží a sní o řízení formule 1. „Biologičtí rodiče? Zemřeli. Mámu jsem poznal, tátu ne. Mám i starší sestru – k ní nemůžu, má děti a bojí se, že jsem na kluky – a brácha dvojče je v ústavu. Moje záchrana je dobře placená práce, jenže jsem v jisté době kradl z hladu jídlo a nemám čistý rejstřík,“ zamýšlí se a na dotaz, jestli je tedy na holky, či kluky, odpovídá: půl na půl!

Minulost jako závaží

Motýlci mají ze 70 % jedno společné: prošli dětským domovem nebo rozvrácenou rodinou a pak uvěřili reklamě o Praze jako městě měst! V metropoli viděli šanci na super život a skvělé peníze.

Jenže kouzlo se nekonalo a přišla realita. Pro mnohé dno! Proč jim v té cestě nebránil strach z oné profese? Buď ho nemají, nebo se sami snaží přesvědčit, že není. Ani ten z nemocí, ani z toho, že nedostanou zaplaceno. Je to v tu chvíli jejich (často jediná) možnost.

„Pár klientů teď v kuchyni vaří. Kluci musejí být soběstační a učí se o sebe starat od základu. Vlastně mnohé učíme i hygienickým základům. Tady si můžou také vyprat,“ ukazuje László zdejší de facto 2+1. V novém objektu je Dům Šance od ledna. Sehnat pro něj v Praze náhradní budovu nebylo jednoduché.

„Stěhování mnohé klienty vedlo k představě, že se zařízení zrušilo, což je špatně. Teď si zvykají na jinou adresu i menší prostor. Nemůžeme už zaměstnávat tolik lidí v terapeutické dílně a dát jim šanci se zvednout,“ tvrdí László Sümegh. Klienti nemají nic zadarmo!

„Nejsme charita ani žádná armáda, kde lze pomoc zdarma zneužít a tahat peníze z kapes poplatníků. Máme pravidla: první návštěva je zdarma, ale třeba další i s občerstvením za poplatek. Kluci, ač mají handicap ve výchozí pozici, se musejí učit, že nic není zdarma. Nehodláme je pěstovat, ale vrátit do života a práce. Oni to akceptují!“ Mnohým z dílen pomáhá Projekt Šance najít i ubytovnu v rámci podporovaného bydlení.

Momentálně v terapeutické dílně vyrábějí a zdobí svíčky nebo kompletují propisovací tužky pro své mecenáše. V dílně mají i živá morčata. Učí se o ně starat a mají možnost pohlazení.

Chci do „umění“!

Celý Projekt Šance má dnes 70 pravidelných klientů, kteří si sem jdou vyprat a na zdravotní prevenci. Do Domu Šance ale chodí i ti, co se rozhodli víc: něco konkrétního se sebou dělat. Těch je přes 30.

Martin (24), který přišel na odpolední kulturu a na radu za Lászlem, říká: „Jsem z Olomouce a taky mě zlákala Praha. Prostě jsem se tady chtěl mít dobře, bylo to krátkozraké.“ Nedoučil se kadeřníkem, ale dál se zajímá o kosmetiku a vizážistiku.

Chtěl by se dostat do umělečtějších oblastí, nejlépe k filmu. Úplně sám Martin není, jenže… „V Olomouci mám pěstounskou rodinu, ale s pěstounkou jsme se rozešli v názorech na to, jaký budu. S otcem se dá mluvit, s ní už to nebude možné.“

Do Prahy šel cíleně jako prostitut. Se sexbyznysem začal v 11 letech v Olomouci na hlavním nádraží. Bral to jako něco nového, jako dobrodružství. Strach neměl.

„Pěstouni mně i bráchovi zarazili stokorunové měsíční kapesné. A já už na ty peníze byl zvyklý,“ odhaluje důvod volby dlouhovlasý Martin. I on se dostal do pasťáku, utíkal a schovával se.

V Praze přežíval různě. Sem tam přespal u dočasného „chlebodárce“, taky to zkusil v sexstudiu, kde ho očesali a kde se poznal s drogami, ale dnes tvrdí, že je čistý a než stovku za sex, raději nejí nebo volí kontejner.

„Od Vánoc mám jasno: dělat to za pár šupů nechci, něco ve mně ruplo. To by fakt muselo stát za to,“ připouští mladík, který teď bydlí pod schody, a dodává, že v době, kdy se sexem naplno aktivně živil, neřešil, jak ho zákazník bere, hlavní bylo, aby platil, případně ho chtěl příště zase.

„Zkoušel jsem to i jinak. Dělal jsem různé práce i pro teleshopping, ale to padlo. Teď se víc orientuju na různé castingy a doufám, že uspěju. Vím, že změna bude těžká,“ krčí rameny Martin.

Oběd pánové!

Je chvíle po poledni, z minikuchyňky voní maso. Dnešní autor jídla zve ostatní z dílny ke stolu. Přichází i mentálně zaostalý mladík, který byl komerčně sexuálně zneužíván, de facto to nevěděl. Respektive neuvědomoval si to.

Jeho „obhospodařovatel“ se snažil vystupovat jako vlídný tatík, aby mladíka mátl, a to se mu dařilo. Mnozí kluci totiž podvědomě tátu, kterého nikdy nepoznali, v zákaznících hledají a vidí. I tyto mladé muže Projekt Šance chrání…

Martin zůstává sedět; je v jiné klientské sekci – může si tady dát čaj, limonádu nebo kávu. Ty si platí. „Jen tady mi poradili a pomohli! Řeknu to natvrdo, bez nich bych si neuvědomil, že… Jinak: jednou jsem šel na diskotéku a neměl kde spát, tak jsem se seznámil s člověkem, který mě vzal k sobě. Dal mi najíst, umyl si mě, pak mě ošukal a ráno vyhodil… Došlo mi, že jsem měl často cenu použitého hadru!“

Přesto vyhráno nemá - bojuje a mluví o své minulosti, nepopírá část svého života. „Mám problém u něčeho vydržet, když mi to nejde, utíkám.“ Martin se odmlčí a potlačuje pláč: „Chybí mi asi průbojnost.“

Na okno Domu Šance buší další klient, přišel na odpolední program. Doporučil mu to kamarád! „Problém je ve špatném nastavení společnosti. Léčí se dopady a neodstraňují příčiny, není prevence. A dopady se mnohdy snaží společnost zamést pod koberec. Když nejsou vidět, neexistují. Ovšem tihle kluci jsou reální!

Řešení není šoupnout je ze mříže, ale poskytnout jim pomoc. Oni mají namnoze jen tu naši Šanci, jsou bez rodiny, bez zázemí. Když stát dopustil, aby je rodiče šoupli do děcáku nebo zneužívali, ať taky něco udělá pro ně, ne? Vůbec to nemusí být zadarmo!“

Slavní prostituti

  • Protagonista pořadu Hung na HBO Thomas Jane přiznal, že před příchodem do Hollywoodu pracoval jako mužský prostitut. Heterosexuální herec řekl, že to bylo proto, že neměl kde bydlet a co jíst. Za peníze uspokojoval sexuální tužby mužů i žen.
  • Mužskou prostitucí se živil svého času i herec a spisovatel Rupert Everett, který se hlásí k homosexuální orientaci.
  • K mužské prostituci se přiznal český podnikatel Zdeněk Kubík (předobraz hlavního hrdiny filmu Czech Made Man) a britský zpěvák Pete Doherty, svého času přítel topmodelky Kate Moosové.