Když se mi díváš do očí, není třeba slov. Mám pocit, že Ti rozumím, že i Ty víš, co bych ráda vyslovila.
Říká se, že oči jsou bránou do srdce. V hloubce Tvého pohledu čtu, že pro Tebe hodně znamenám. Neuhýbáš očima, když mi povídáš, nehledáš opěrný bod jinde. Jsi stále se mnou. Skrze Tvé oči vidím i Tvé srdce, srdce laskavé, stálé a upřímné.
Když se zlobíš, Tvé oči jen trošku změní tvar, ale stále je v nich světýlko lásky. To světýlko patří jen mě, a já si ho vážím, opatruji a hýčkám. Mé oči jdou naproti těm Tvým, nabízejí zázemí, pochopení a spoustu citu. Snad v mých očích umíš číst stejně dobře, jako já v těch Tvých.
Povídáme si. Nasloucháš a Tvé oči sledují mé rty, vrací se k mým očím. Usmíváš se prostřednictvím svých očí. Moji ruku máš schovanou uprostřed těch svých, uprostřed mých vět cítím pohlazení své ruky. Je příjemné cítit pohlazení rukou s pohlazením Tvého pohledu. Jsme tu jeden pro druhého.
Potkali jsme se v životě proto, abychom si dali to, co jiní marně hledají. A naše oči to vědí. Tvé oči se krásně přimhouří, když moje slova nejasně vystihují myšlenku, kterou Ti chci předat. I za těmi přivřenými víčky cítím trpělivost a snažím se jinými slovy napravit význam věty. Tvé oči se otevřou, jako by v údivu. Své povídání doplňuji gestikulací, která ke mně patří. Jen jednou rukou se snažím dobarvit své povídání. Druhou stále nechávám v Tvých dlaních. Tvé oči se stále usmívají. Světýlka lásky a pochopení se potkávají, až docela splynou. Splynou v něžné obětí, polibek. Oči se dočista zavřou a srdce vnímá ten slastný hřejivý pocit splynutí. Je mi teplo, za víčky cítím slzy.
Jsou to slzy štěstí. Nechce se mi opouštět tento blažený pocit, nechce se mi otevřít oči. Cítím Tvé pohlazení po mých vlasech. Pomalu otvírám oči a Tvé mi jdou naproti. Vidím v nich slzu a stejný úsměv, jako před chvílí.
Dívej se mi ještě dlouho do očí. Mé oči jsou tu pro Tebe.