Vše začalo nenápadně a nebýt mé tchýně, má náš Kryštůfek maminku v psychiatrické léčebně. Nicméně namále jsem v krátkém období měla hned dvakrát, tři měsíce před porodem jsem zažila přepadení. Onen muž měl zájem nejen o mou hotovost, ale také se mě nevhodně dotýkal. Byla jsem paralyzovaná strachy, nemohla jsem ani křičet. Naštěstí ho vyrušil zvuk jakéhosi alarmu a utekl. Kromě šoku jsem si neodnesla ani škrábnutí. Policie nakonec případ odložila a já díky své buldočí povaze zážitek vytěsnila &ndas h; jenže to byla chyba!
Vždy jsem na sebe byla tvrdá, ale v této situaci jsem narazila na své limity. Prožité trauma ve mně zaselo semínko, které vyklíčilo po porodu, jak mi později vysvětlil psychiatr, a obyčejné poporodní blues přerostlo do obludných rozměrů. Partner, který mě zná jako tvrďáka, byl z mých poporodních slziček a apatických stavů naprosto zmatený. Falešně ho uklidnilo, když bluesové stavy odešly, jenže vcelku běžný poporodní splín vystřídala paranoia. Věřila jsem, že mě sleduje muž, který mě obtěžoval. Viděla jsem ho všude! Přítel vše nejprve bagatelizoval, ale na&scaro n;těstí se svěřil své matce. Tchýně je žena se silně vyvinutou intuicí, a tak ihned pochopila, že cosi nehraje a dala věci do pohybu. V té době jsem byla přesvědčená, že onen muž bydlí v protějším domě a sleduje každý můj krok, i proto jsem se synem například přestala chodit ven…“ vzpomíná maminka dvouletého Kryštůfka, Kristýna, která před půldruhým rokem absolvovala několik měsíců dlouhou ambulantní léčbu poporodní psychózy.
#clanek|3522103|3522096|3522095#
Ujasněme si termíny: „Laktačka“, nebo poporodní psychóza?
Poporodní psychóza (či spíše psychózy) je modernější označení pro zastaralý a zavádějící termín laktační psychóza – onemocnění totiž nijak nesouvisí s laktací. Dle odborníků se dokonce ani nejedná o jedno konkrétní onemocnění, ale spíše o soubor několika závažných stavů. „To, co se dříve souhrnně označovalo jako laktační psychóza neboli laktačka, je ve skutečnosti několik poruch s poněkud odlišným obrazem, jež se u geneticky disponovaných jedinců spustí v důsledku hormonální nerovnováhy, k ní? ? kolem porodu a v laktaci dochází.“ uvádí na svém webu například známý psychiatr Cyril Höschl. Mezi další možné spouštěče psychózy řadí odborníci také stres spojený s narozením děťátka a změnou životního stylu, svou roli může sehrát i nějaká traumatická situace či velmi těžký porod. Poporodní psychóza, na rozdíl od poporodního blues, nikdy neodezní sama a bez vhodné terapie může mít fatální následky – pro maminku i pro děťátko!

Poporodní blues: Dva týdny v melancholickém rytmu
Bluesové melodie vyvolávají pocity melancholie a smutku, v některých případech mohou dojmout až k slzám. A podobné pocity provází i tzv. poporodního blues, kterým si po porodu projde až 70 % maminek. Většina rodiček začne „bluesovat“ druhý až třetí den po porodu, přičemž asi pátý den bývá koktejl smutku, beznaděje ale i podrážděnosti „nejvýživnější“. S jistou emocionální labilitou se pak novopečená maminka může pot&yacu te;kat až polovinu šestinedělí. Pokud blues přetrvává dál a přechází do temnějších tónů, je nutné kontaktovat psychologa. Ten „ohlídá“ aby se vcelku decentní blues nezvrtlo v burácení poporodní psychózy.
8 faktů o poporodní psychóze

  • K poporodní psychóze jsou náchylnější ženy, které mají v rodinné či osobní anamnéze nějaké psychické onemocnění (bipolární poruchu, deprese apod.).
  • Poporodní psychóza se nemusí rozvinout ihned po porodu – někdy přichází s odstupem měsíce či dvou.
  • U prvorodiček se toto závažné psychické onemocnění vyskytuje častěji.
  • Postižená maminka si svůj stav neuvědomuje.
  • Mezi projevy rozvinuté psychózy patří: ztráta kontaktu s realitou, zmatenost, naprostá apatie, extrémní úzkostlivost a labilita, nepředvídatelnost reakcí, halucinace i bludy.
  • K průvodním znakům se řadí i tzv. Capgrasův příznak, kdy je žena přesvědčená, že jí děťátko někdo vyměnil. Není třeba zdůrazňovat, že takové bludy mohou vést k fatálním rozhodnutím!
  • 3–4 % nemocných žen trpí sebevražednými sklony!
  • Poporodní psychóza je léčitelná. Léčbu je nutné zahájit co nejdříve. Terapie se však neobejde bez vydatné podpory, pomoci i spolupráce nejužší rodiny.